Dívka draků

Přátelství

Sheila ucítila vůni svého ranního čaje a to ji donutilo otevřít oči. Na židli u její postele seděla Cleméns. Sheila se usmála.

,,Co tady děláš?" Zeptala se ignorujíc, že její hlas zněl jako skřípající kolečka.

,,Donesla jsem ti čaj a čekám až se vzbudíš." Usmála se Cleméns a přejela Sheilu zkoumavým pohledem. Byla překvapená, že je Sheila takhle v pohodě. Nevěděla, co čekat, ale tohle určitě ne.

,,Díky." Usmála se Sheila, když si upila a její hlas se trochu vrátil do normálu. Pak se rozhlédla po pokoji a zamračila se. Tohle nebyl její pokoj. Došlo jí. Překvapeně se podívala na vyčkávající Cleméns.

,,To nebyl sen." Vyhrkla vyděšeně a zadívala se přitom na Cleméns jiným pohledem.¨

,,Nebyl." Přikývla Cleméns smutně. To jak se na ni Sheila zadívala ji ranilo. Chápala to, ale i tak to pro ni bylo bolestné. Přála si navázat na přátelství, které vzniklo v Sheiliném domově. Po jejím pohledu však pochybovala, že to bude možné jen stěží. Mohla se však o to alespoň pokusit tím, že jí to vysvětlý.

,,Já vím co si myslíš." Začala nejistě. ,,Myslíš si že jsme zrůdy, něco odporného, ale tak to není. Vždyť jsme byly kamarádky, dokonce jsi byla má nejlepší kamarádka a pořád jsi. Já jsem pořád stejná Cleméns. Jsem pořád jedna a ta samá osoba. Pořád tě mám stejně ráda. Prosím věř mi. Nikdy jsem neměla kamarádku jako jsi ty. Nechci o tebe přijít." Zakončila Cleméns svůj zoufalý monolog ještě zoufalejším pohledem, který upřela na Sheilu. V očích se jí dokonce zaleskly slzy.

Sheila si toho všimla a aniž by nad tím přemýšlela, přitáhla si Cleméns do obětí. Nepřemýšlela nad tím. Trhalo jí srdce vidět Cleméns v tomhle stavu. 

,,Ty si nemyslíš, že jsem zrůda?" Zeptala se Cleméns, když se trochu uklidnila.

,,Myslím, že jsi moje nejlepší kamarádka." Odpověděla Sheila a zamyslela se. To co řekla myslela vážně. Cleméns byla vedle rodiny její nejbližší člověk. Byla důvodem, proč ještě nepropadla panice. Byla nejlepší kamarádka. To ostatní bylo vedlejší. Věděla jaký je člověk, nebo teď spíše jaké je to stvoření. Na obalu nezáleželo. Bylo to vlastně podobné jako když viděla Naumbovského krále. Měl skoro černou plet, naprosto jinou než dosud viděla. Cleméns se zase dokázala přeměnit v draka. Nad tímto přirovnáním se pousmála a podělila se o něj s Cleméns. 

Cleméns to rozesmálo a uklidnilo. Nemohla tomu uvěřit. Damien jí sice už předtím řekl, že Sheila takhle nakonec bude reagovat, ale ona mu nevěřila. Věděla, co si lidé myslí o dracích a to ani nevěděli, že se draci vlastně dokázali přeměnit v lidi.

Dívky si chvíli vesele povídaly. Obě byly rády, jak to dopadlo. Sheila sice měla mnoho otázek, ale nechtěla, aby se Cleméns zase sesypala. Cleméns byla veselá a sebejistá. Tahle nejistá dívka jakou před chvílí poznala se Cleméns vůbec nepodobala.

Sheila se nakonec rozhodla, že se zeptá Damiena. Mohla se ho však zeptat až ji přijde navštívit a Sheila neměla ani tušení, kdy to bude. Mohla by sice říct Cleméns ať ji k němu dovede, ale nechtěla ji znovu rozrušit. Mohla taky se ho pokusit vyhledat sama, ale to si netroufala. Cleméns i Damienovi důvěřovala, ale ostatní potkat nechtěla. Bála se a proto se radši rozhodla nevystrčit paty ze svých komnat, které po odchodu Cleméns pečlivě zamkla.