Dívka draků

Noční setkání

Po hodině převalování a bloudění mezi bděním a polospánkem to Sheila vzdala. Bylo něco po půlnoci a ona stále nemohla usnout, ačkoli byla po náročném dni opravdu unavená. Její hlava byla totiž plná myšlenek na novinku jenž dozvěděla v bludišti. Neustále myslela jak bude její bratr reagovat. Jak bude zuřit až se dozví, že jeho hosté i s vytouženým vínem zmizí. Nebo na to že ji opustí lady Cleméns, snad jediný člověk, kterého se i přes to jak krátce se znaly mohla nazvat přítelem. Své služebné přítelkyněmi jistě nazvat mohla taky. Dělila je však od sebe obrovská propast postavení. Oproti ní nebyly nic a bylo to na jejich vystupování velmi poznat. Ony si totiž narozdíl od mladé princezny uvědomovali své místo. Sheila měla také svou sestru Theresu a své bratry Thomase a Thora. Jenže ani jejich vztah nebyl tak naplňující. Theresa sice dokázala vycít náladu své mladší sestry a případně ji podpořit, avšak když došlo na normální plnohodnotnou konverzaci byla Theresa ztracená. S Thorem to nebylo o nic lepší. Sice stál v roli ochranářského staršího bratra, který svou sestru nadevše miluje, ale dál byl ztracený stejně jako Theresa. A ani Thomas na tom nebyl o moc lépe. Sice Sheilu často pochopil, avšak povzbudit či podpořit ji nedokázal. Jeho odtažitá a samotářská povaha génia mu to znemožňovala...

Jen co hnědovláska vylezla z peřin, oklepala se zimou a rychle se natáhla pro svůj oblíbený župan. S povzdechem přistoupila k oknu a zamyšleně pohlédla ven. Theonova reakce a odjezd drahé lady Cleméns nebylo jediné, co ji trápilo. Myšlenky se jí totiž čím dál častěji stáčely k jednomu černovláskovi a jeho modrým, až nepřirozeně sytým očím.

Potřebuju na vzduch. Pomyslela si a  při tom se odvrátila od okna. Potichu otevřela dveře a rozhlédla se kolem. Věděla, že stráže jsou líní a neobtěžují se chodit na kontrolní obchůzky, ale co kdyby...

Nezpozorovaná se propletla chodbami k východu na západní terasu. Tuto cestu stejně jako bludiště znala jako své boty a stejně jako do bludiště sem jen velmi zřídka někdo chodil. Společnost většinou používala velkou květinou terasu, jenž měla krásný výhled na květinové záhony v zahradě a když se vyjímečně  nesešli zde, použily některou z bočních teras, jenž byly povětšinou v patře. Na tuhle si tedy nikdo ani nevzpomněl nebo ani vůbec nevěděl, že existuje.

Za světla měsíce a hvězd se Sheila vydala zábradlí a s potěšeným úsměvem se o ně opřela. Milovala tyhle noční procházky a pocit volnosti jenž při nich měla. 

Tuto chvíli však vyrušili něčí tiché téměř neslyšné kroky. Normálně by je Sheila nezaslechla, ale tady v noci a absolutním tichu by možná slyšela i jak malá myška přebíhá od jedné své díry ke druhé.

Překvapivě ji však nepohltila nervozita, ačkoli za normálních okolností by se jí jistě rozklepali kolena z toho kdo by ji tu mohl najít. Tak nějak věděla, že to nebude nikdo nebezpečný či nežádaný. Něco v tichém pokládání nohy za nohou oné osoby jí prozradillo, že se nejedná o Theona či jiné její bratry, či snad o některou z jejích služebných a slova té osoby jež se rozlehli v dalším okamžiku tichem noci jí jen potvrdili její pocit.