Dívka draků

Děsivý

Konečně byly na místě. Sheila byla po cestě tak unavená, že se její obavy značně otupily. Možná by tedy vlastně měla být těm proklatým stavitelům místních cest vděčná. Sheila však měla důvodné pochybnosti, že někdo jako stavitel místních cest vůbec existoval nebo existuje.

Sídlo jejího snoubence jí už na první pohled připadalo ošklivé. Vypadalo drsně a nehostinně. Snad to bude uvnitř lepší, pomyslela si Sheila. Mnoho hradů na kterých byla nevypadalo zvenčí příliš dobře, avšak vevnitř byly vcelku pohodlné.

Hned poté, co vjeli na nádvoří se Sheilina pozornost zaměřila na muže v čele skupinky, jež ji měla přivítat. Nepochybovala o tom, že právě on jej jejím snoubencem. K jejímu neskonalému zklamání se jí už na první pohled nelíbil. Nečekala sice mnoho, ale nějaká její část stále doufala. Koren Mornew měl ostře řezanou tvář, hnědé vlasy, modré oči, ale ne takové ty krásné, které vypadají jako nekonečný oceán nebo jako stejně nekonečné nebe bez jediné mráčku. Jeho oči byly ledové. Připadalo jí jako by v nich nebylo ani kouska citu. Jeho rty byly zkroucené v něčem, co měl být snad úsměv, ale vypadalo to spíš jako docela děsivý škleb. Celkový dojem tohoto hradu a tohoto muže přinutil Sheilu se doopravdy začít bát.

Korenovi myšlenky se honily kolem stejného tématu jako Sheiliny, ale na rozdíl od ní se ani zdaleka nebál. Vlastně byl spíš spokojený.

Když před patnácti lety podepisoval smlouvu o jejich zasnoubení, myslel jen na moc, kterou spolu s tímto sňatkem a následnými událostmi získá.

Nad tím jak bude jeho manželka vypdat přemýšlel všeho všudy pouze jednou. Asi před deseti lety, když zavítal na hrádek Lauberk, se totiž setkal s Sheilinou nejstarší sestrou Thalií. Viděl ji sice zblízka jen jednou, protože se mu od toho momentu ze strachu, jako ostatně všichni, vyhýbala, ale její obličej se mu bezpečně vryl do paměti. Thalie nebyla žádná krasavice. Nebyla vyloženě ošklivá, ale měla poněkud nesouměrné rysy obličeje, trochu vykulené oči a velmi neženskou postavu. Ve chvíli kdy Thalii uviděl jej napadlo, jestli takhle vypadá i Sheila. V následujícím okamžiku nad tím pokrčil rameny. Na té holce a jejím vzhledu přece ani trochu nezáleželo.

Kočár se zastavil a on přišel až k němu. Sluha otevřel dveře a on pomohl vylézt ven své snoubence princezně Sheile a přitom si ji změřil pohledem. Její postava byla celkem průměrná, dlouhé vlasy měly tmavě hnědou barvu, plné rty, malý nos. Nejvíce jej zaujaly její oči. Měly totiž opravdu nezvyklou barvu. Zelné s šedým nádechem. Koren v životě takovou barvu očí neviděl. 

Celkově vypadala rozkošně. Výrazně k tomu přispíval i její mírně vyděšený pohled, který si Koren vysloveně užíval.