Dívka draků

Radost

Dívka i její služebné seděly v pokoji a užívali si odpolední pohodu. Zatímco si služebné v tichosti povídaly, dívka umnými pohyby jezdila tužkou po papíře a tím již po několikáté vytvářela ten stejný obraz.

Vypadalo to jako normální klidné odpoledne. Tedy až do té doby než někdo zaklepal na dveře.

V tu chvíli najednou umlkl hovor služebných a i dívce se zasekla tužka v pohybu. Všechny tři vzhlédly. A právě včas, aby spatřily muže vycházejícího do dívčina pokoje.

,,Šae..." Usmál se muž. Notno dodat, že na jeho poměry dost hezky. ,,Jak vidím  tak jsi si to tu už trochu zařídila." Pronesl sladkým tónem. Tak sladkým že to Sheile hned bylo divné, ale mlčela.

,,Všiml jsem si však, že ti zima nesvědčí." Usmál se Koren. ,,Je to tak?"  Ujistil se ještě.

,,Ano, asi ano." Přitakala Sheila zaraženě. Nevěděla, co má její snoubenec v plánu. Možná jí chtěl vytknout, že je nevýdržná nebo mít nějaké poznámky na změkčilý jih a teplo hlavního města. Opravdu si nemyslela, že má jen strach o její zdraví.  

,,To je mi líto." Usmál se zase. ,, Víš napadlo mě jestli by jsi nechtěla ještě na jihu odpočinout. Už jsi té zimy pro trpěla dost. Stejně si jí užiješ dost až se vezmeme." Usmál se. 

Sheila naoko posmutněla a řekla. ,,Mám tomu rozumět tak, že už mě nechcete?" Zeptala se. Dobře věděla, že tím riskuje, ale chtěla vědět,  co jí na to její snoubenec řekne.

,,Ne tak to vůbec není. Jen mám starost o vaše zdraví." Usmál se Koren hned po tom, co vyřkl svou dosti chabou výmluvu. Sheila moc dobře věděla proč jí posílá domů. Usmála se však a řekla.

,,Tak to mi lichotí." Usmála se. ,,A pokud si to doopravdy přejete, bude mi potěšením vaše přání splnit." Povzdechl svém krátkém proslovu se malinko uklonila a svůj úsměv ještě rozšířila.

,,Myslím, že když začneme hned balit, tak budeme moct zítra po snídani vyrazit. Je to v pořádku?" Ujistila se Sheila.

,,V naprostém." Přikývl Koren a obrátil se ke dveřím. U nich se však ještě obrátil. ,,Mám ti sem poslat nějaké služebné, aby těm tvým pomohly?" Zeptal se.

,,Ne to nebude třeba." Zavrtěla Sheila hlavou. Neměla ráda když se jí někdo cizí hrabal ve věcech.

Koren jen přikývl a poté vyšel ze dveří. Všechny tři dívky potom ještě chvíli poslouchaly jeho kroky, ale po tom, co odezněly si hlasitě oddechli.  

,,Co to mělo znamenat?" Vyhrkla Feliciana, která se jako první vzpamatovala.

,,Nebyl on nějaký milý?" Následovala ji Siena, která pro jednou úplně zapomněla na svou ostýchavost.

Obě upřeli pohled na svou paní. Sheila však ještě pořád zamyšleně hleděla na dveře. O čem přemýšlela o tom neměly její služebné ani tucha.

,,Myslím, že se hodně přemáhala, abych neměla žádné podezření." Odtrhla oči od dveří a přemístila je na své služebné.

,,Podezření na co?" Nechápala Feliciana.

,,Viděla jsi přece jak v sobě dnes při snídani dusil hněv?" Zeptala se a po jejím přikývnutí pokračovala. ,,A teď se tady jen tak objevil a chovala se tak mile. Nepřipadá ti to divné?" Zeptala se.

,,Něco na to je?" Připustila váhavě. ,,Ale čeho si myslíš, že tímhle chce dosáhnout?" Zeptala se pochybovačně a ačkoliv odpověď očekávala od Sheily, dostala se jí od její sestry.

,,Chce se Sheily zbavit, aby mohl bez zbytečných zvědavých očí vyřešit to, co ho tolik rozhněvalo." Vysvětlila Siena své sestře s úsměvem. Většinou bývala ona ta zabedněnější.

,,Přesně to si taky myslím." Přitakala Sheila a potom dodala. ,,A mě teď nedèlá nic větší radost."