Dívka draků

Nemožné se stává možným

,,Takže ty si  mě doopravdy unesl a jsi drak. To není možné." Odporovala zase Sheila. Damien sice věděl věci, které mohl vědět jen drak, ale to ještě neznamenalo, že mu to Sheila bude věřit. Bylo toho na ní moc.

,,Mohl bych se proměnit v draka, když mi nevěříš." Pousmál se Damien.

,,Dobře." Souhlasila Sheila a dívala se jak Damien přisunuje křeslo k oknu.

,,Radši se posaď." Poradil Sheile Damien a ona tak i udělala a pak vyskočil z okna.

Sheila vyděšeně vyjekla a okamžitě vstala a vykoukla z okna. To co viděla ji vyděsilo k smrti. Damiena nikde neviděla. Zato se na obloze naproti okna objevil krásný drak s magickýma očima.  Stejnýma  jako měl drak na sídlu lorda Korena Mornewa a stejnýma jaké má Damien.

Sheila dopadla dozadu na křeslo a vzpamatovávala se z toho šoku. Všechno jí začalo docházet. Tohle už není žádná hra. Teď je v sídlu draků. Paktuje se s draky. To byl hrdelní zločin. Oni ji sice unesli, ale ona tu jen sedí. Kdo ví co s ní mají v plánu.

Sheila se zvedla a nejistým krokem se rozešla ke dveřím. Daleko však jako obvykle nedošla. protože ji jako obvykle někdo chytil za ruku.

,,Už mi věříš?" Zeptal se Damien. Sheila jen vyděšeně přikývla. Teď už Damiena neviděla jako toho pěkného lorda. Byl zvíře. Nemilosrdný tvor.

,,Pusť mě." Odhodlala se Sheila řict.

,,A ty utečeš a pak spadneš, protože ti očividně není dobře." Odvětil Damien.

,,Já chci domů." Řekla jsem mu zoufale.

,,Teď jít domů nemůžeš." Pousmál se Damien smutně.

,,Proč?" Zeptala se Sheila.

,,Moc toho víš a nic nechápeš." Odpověděl Damien.

,,To mě tu hodláte držet jako vězně?" Zeptala se Sheila zděšeně. Takhle špatně na tom nebyla ani na hradu lorda Korena Mornewa.

,,Ne, ty určitě nejsi vězeň." Odvětil Damien.

,,Tak co jsem?" Rozhodila Sheila rukama. Strach se začínal měnit na vztek. To se proti ní všichni spikli?

,,Jsi důležitá." Usmál se Damien. ,,Ale teď pojď. Musíš být unavená." Dodal a otevřel další dveře, kterých si Sheila předtím nevšimla.

,,Tohle bude tvůj pokoj a pokoj ve kterém jsme byli před chvílí bude tvůj soukromý salónek." Řekl Damien a pokynul Sheile, aby šla dovnitř. Bylo to tu prostorné. Na jedné straně pokoje byl otvor velký asi jako dveře. Zřejmě tam byla šatna. Na druhé stěně bylo velké okno. To se mi líbilo. Uprostřed pokoje byla velká postel, asi taková jakou jsem měla v paláci. U ní stál noční stolek. Byl tu taky stůl s židlí. Celkově to bylo pěkné.

,,Tak co říkáš?" Ozvalo se za Sheilou. Leknutím nadskočila. Úplně zapomněla, že tu Damien ještě pořád stojí. 

,,Je to hezké." Odpověděla a vešla dovnitř.

,,To jsem rád. Měla by sis odpočinout. Ráno sem za tebou přijde Cleméns." Usmál se na řekl Damien Sheile a odešel. Sheila osaměla. Tupě se zadívala na postel a nakonec se rozhodla udělat přesně to, co po ní chtěl Damien. Šla spát. Nemělo cenu pokoušet se o útěk i když Damien nechal otevřeno. Odsud se nedostane pokud není drak a tím si byla jistá, že není. Nezbývalo jí tedy než počkat, co s ní mají v plánu. Klid jí dávalo jen pomyšlení, že je to přece je Damien a Cleméns. To přece byli přátelé ne?