Dívka draků

Neboj se

,,Ty kytky dejte ještě o kosek výš." Pokynula Sheila dvěma sloužícím, kteří balancovali na žebříku u jednoho ze sloupů. Celý sál byl již téměř připraven. Dolaďovaly se jen poslední detaily. Sheila se spokojeně rozhlédla kolem sebe. Vršek každého sloupy byl lemován bílími a červenými květinami, stejné květiny byly i ve vázách na stolech, jež byly pokryty rudým ubrusem. Tuto kombinaci barev vybrala hnědovláska záměrně. Byla to totiž stejná kombinace, jaká byla i na vlajce Akáncie. 

,,Krásné." Ozvalo se za dívkou potěšeně. S úsměvem se otočila.

,,Ano, myslím že to vypadá dobře." Přitakala své švagrové. ,,Jak jdou přípravy tobě?" Zeptala se hned poté starostlivě.

,,Hotovo." Usmála se Celia.

,,Skutečně? Všechno je již hotové?" Podivila se Sheila. Celia byla sice pověstná těmi nejlepšími večírky a oslavami, které stihla uspořádat za velmi krátkou dobu, ale Sheila měla za to, že těch pár hodin, které na to měla jí stačit nebude.

,,Ano." Přitakala Celia. ,,A bylo na čase. Za dvě hodiny by to mělo vypuknout." Usmála se Celia.

,,Cože? To je tolik hodin? Musím se jít připravit." Zděsila se Sheila a chhystala se chvatně opustit sál.

,,Ano, ale počkej ještě. Chtěla jsem s tebou mluvit." Zadržela ji Celia chvatně.

,,To můžeme i po cestě do mého pokoje ne?" Usmála se Sheila.

,,Ano, to můžeme." Přitakala Celia a následovala chodbami k jejímu pokoji.

,,Víš, jde o Theona." Začala Celia, když se přesvědčila, že nikdo není natolik blízko, aby je mohl slyšet.

,,Myslela jsem si to." Přitakala Sheila, poté co se i ona přesvědčila otom, že se jejich rozhovor nedostane k žádným jiným uším.

,,Co  si o dnešní snídani myslíš Sheilo. Mluvila jsem už o tom s Thorem i s Thomasem, ale víš jak to s nimi je. Thor mi řekl, že se třeba umoudřil a Thomas mi přiznal, že i když si myslí, že se tohle jeho bratrovi nepodobá, tak že on je v tomhle ohledu zcela stracen." Dala se Celia do horlivého vysvětlován.

,,A co si o tom myslíš ty?" Zeptala se Sheila zamyšleně. Od svých bratrů jiné odpovědi ani nečekala. Thor byl někdy velmi jednoduchého myšlení a Thomas, jak byl geniální na ty své vzorce a počítání o to více se nevyznal v lidech.

,,Nevím co si myslet Shei, ale bojím se toho co může přijít. Možná Theon vymýšlí nějaký úskok jak je tu zdržet. Možná je zraní jen proto, aby se nemohli vadat na cestu." Zoufala si Celia. Bylo na ní vidět, že se opravdu bojí. Celia byla drobná blondýnka dobromyslné povahy, která přála všem jen to nelepší. Až na pár vyjímek. Za Theona se nikdy provdat nechtěla, neměla však na výběr a ani se proti rozhodnutí jejího otce nijak nevzpouzela. Takový byl prostě úděl princezny. Vyrůst, být krásná, dokonale ovládat etiketu, provdat se za toho koho jí rodiče určí a dát mu dědice. Bylo to tak odnepaměti a Celia se musela podřídit i přes to, že byla ze sňatku s mužem jako je Theon vyděšená. Měl pověst krutého a nelítostného vladaře, navíc jeho první manželka po pěti letech manželství, kdy nebyla schopná dát svému muži potomka, záhadně onemocněla na neznámou chorobu a do týdne zemřela. Matka Celii sice utěšovala, že lidi všechno nafouknou a ve skutečnosti není tak hrozný, jak se o něm povídá, a po svatbě, že ji onen děs přejde.Opak byl však pravdou. Za Theona byla sice vdaná jen pár měsíců, ale i tak poznala, že je mnohem horší než se o něm povídá. Svého manžela se skutečně bála.

,,Neboj Celie. Jsem si jistá, že Theon nevymýšlí žádný úskok. Myslím, že by to ani nedokázal. Theon miluje víno, především to Akáncijské a proto jsem si jistá, že nic neudělá. Na dobrých vztazích s Akáncií mu záleží víc než na čemkoli jiném. Jsem si proto jistá, že nevyvede žádnou neptřičnost či dokonce útok. Všechno bude v pořádku." Odpověděla Sheila a nakonec se na Celiin vkus až moc bezstarostně usmála. Narozdíl od ní si s tím nedělala starosti. Za ty dva měsíce Celia ale nepoznala jen Theona, poznala i Sheilu a proto věděla, že Sheila se často chová velmi lehhkomyslně. Nezamýšlí se nad tím, že by něco mohlo být nebezpečné. Od svého strážného, kterému platila za informace Celia věděla, že Sheila často chdí v noci na jednu zapomenutou terasu. Nechtěla to Sheile říkat, přeci jenom byla no tomto hradě stále ještě cizinkou, ale takové potulování bylo pro princeznu nebezpečné. Nemohla přeci vědět, kdo všechno se v noci potuloval palácem. A to nebyl zdaleka jediný případ Sheiliné neopatrnosti. Neopatrnost a slepost vůči možným nebezpečím byly Sheiliny největší chyby a Celia nepochybovala, že na ně mladá hnědovláska jednou doplatí.