Dívka draků

Jako fakt?

Jen co vyšly z jídelního sálu, naznačila Sheila Felicianě, aby tu zůstala a dívala se co se bude dít. Potom se sama vydala do svého pokoje.

Sice třikrát zabloudila než požádala nějakého sluhu, -Adolfa jak po cestě zjistila- aby jí ukázal cestu.

Když dorazila na pokoj byla Siena právě vytahovala poslední šaty z její cestovní tašky.

,,Děkuji Sieno. Jsi hodná." Usmála se Sheila.

Siena jen nesměle porodila hlavou a usmála se. ,,Vždyť je to má práce."

Nad tím Sheila jen protočila oči. Vždycky až moc skromná.

,,No jo." Povzdechla si. ,,Stalo se po dobu mé nepřítomnosti něco nového?" Zeptala se.

,,Nic moc. Jen tu přišla nějaká místní služebná a zeptala se jestli nechci pomoct. Prý ji poslal nějaký Rufolf." Odpověděla Siena vděčná za změnu téma.

Sheila se usmála. To je od Rudolfa k, že si vzpomněl i při svých četných povinnostech a poslal sem někoho. Třebaže nebyl potřeba.

Povšimla si však, že Siena ještě neskončila. Rukou jí tedy naznačila ať pokračuje a dál zaujatě poslouchala.

,,Normálně bych jí řekla, že to zvládnu sama, že se tak aspoň nebudu nudit, ale taky mě napadl, že bych si s ní při té příležitosti mohla popovídat. Takže jsem ji pozvala dál." Siena se na chvíli odmlčela, aby mohla nabrat dech.

,,Chvíli jsme vybalovali mlčky. Pak jsem se však odhodlala a zeptala se jí jak se vlastně jmenuje. Ona odpověděla, že Lena." Znovu se odmlčela a tázavě se podívala na Sheilu.

Ta jen přikývla a zase jí vyzvala aby pokračovala.

,,Na moje jméno se nezeptala, takže jsem se jí představila. Potom jsem se jí zeptala na věk. Odpověděla dvacet, ale zase se mě nezeptala na můj věk. To už jsem byla naštvaná. U nás by si přece tohle nikdy nedovolil. Takhle ignorovat konverzaci." Rozhodila Siena rukama.

Sheila jen přikývla a zeptala se. ,,Doufám že jsi nevyvedla žádnou hloupost. Bylo to sice nezdvořilé, ale to neznamená, že by si k tomu měla klesnout i ty." Zamračila se.

,,Ne, pokoušela jsem se na sobě nedat znát rozlazenost, ale vždyť víte, že mi to nikdy nešlo." Povzdechla si.

,,Dobře. Z toho si nic nedělej. Stává se to." Povzbudila ji Sheila. I jí by takové chování rozhněvalo. Slušností by bylo také se zeptat na věk. Jenže tady je asi všechno jinak.

,,Asi minutu jsem se přemáhala, ale pak jsem jí řekla, že mi je čtrnáct. V tu chvíli jsem se na ni dívala takže jsem postřehla její překvapený výraz." Usmála se Siena, ale pak zčervenala, jelikož si uvědomila jak dlouho už mluví. Napadlo jí, že už musí princeznu nudit a tak se rozhodla to urychlit.

,,Tímto stylem vlastně probíhal celý náš rozhovor. Já se ptala a ona jen  odpovídala. Pokud to šlo, tak jednoslovně. A v podstatě jsem se dozvěděla její jméno a věk. Také že je to dcera  druhého majordoma. Bydlí tu už od narození. Taky jsem se ptala na toho kuchaře. Jen tak mimochodem jsem se zmínila, že si každé ráno dáváte mátový čaj a že on vypadal velmi překvapeně. Zeptala jsem se jí jestli to chápe a ona na to, že máta voní drakům a láká je. Potom co to řekla se však zatvářila vyděšeně a omluvila se mi že má ještě nějaké povinnosti a potom skoro vyběhla z místnosti." Dokončila Siena svůj monolog a oddychla si. Byla nerada středem pozornosti i když tu byla jen Sheila. I před ní byla nervózní.

Sheila zamyšleně přikývla a chystala se něco říct, ale v tu chvíli si Siena něco uvědomila a předběhla ji.

,,Kde je vlastně Feliciana?" Zeptala se starostlivě. Náhle pocítila strach o sestru. Měla přece přijít s Sheilou ne?

,,Řekla jsem jí ať tam zůstane a pozoruje." Usmála se. Pak však zvážněla a dodala. ,,Chci vědět co udělal po mém odchodu."