Dívka draků

Móda vám nic neříká?

Vešli do velké jídelny. Sheila neměla nejmenší tušení, jak se sem všemi těmi chodbami dostaly, ale Feliciana je sem dokázala dovézt.

Rozhlédla se okolo sebe. Bylo to tu větší než očekávala, avšak stejně chladné a nevkusné jako všechny ostatní místnosti se kterými měla tady doposud tu čest. Podlaha byla pokryta hladkými kameny. Stěny byly pokryty gobelíny s výjevy nechutných bojů s draky a jejich zabíjením.  Na stropě se houpal obrovský a honosný lustr, čítající alespoň sto svíček, který se sem podle jejího názoru absolutně nehodil, neprosvětloval celou místnost a navíc teď bylo v módě spíš několik menších lustrů. Kdyby se to doslechli v Ilumens, byl by terčem posměchu. 

Po tomhle zhodnocení se Sheila rozhlédla po osazenstvu jídelny. Všechna místa, kromě jednoho, již byla obsazená.

Sheila nutkání se znechuceně ušklíbnout skoro nepřemohla. To co měli na sobě se v Ilumens nosilo bez mála před rokem a účesy dam... Ty se nosily už nejméně několik let zpátky.

Se Sheilinou večerní toaletou se to prostě nedalo srovnávat a to i přesto že nepatřila k Sheiliným nejoblíbenějším, nejnovějším ani nejdražším. Sheila se ani nesnažila udělat dojem.

Z jejích dalších úvah jí vyrušil zvučný hlas jejího snoubence, který se nesl síní. Nebylo to moc příjemné.

,,Šae, konečně jsi tady," zvolal Koren.

Sheila nad tím protočila panenky. Mohla si to dovolit, protože to na tu dálku nikdo nemohl vidět. Už zase jí oslovoval Šae a tentokrát vynechal i trochu zdvořilé oslovení princezno. Sheila neměla slov.

,,Pánové, představuji vám svoji snoubenku, princeznu Šae Valirijskou," představil Sheilu Koren. Sheila jim na to věnovala zářivý úsměv. Nebyl ani trochu upřímný, ale to samozřejmě nikdo nepoznal. Koren jí pak pokynul, aby zaujala místo naproti němu.

Za Felicianou přišla nějaká žena. Zřejmě z nižší vrstvy a řekla jí ať si jde sednout k nim. Další neslýchanost, pomyslela si tmavovláska. Gardedáma měla správně sedět hned vedle dámy. Sheila se však rozhodla na to neupozorňovat a mlčky se vydala ke svému místu . Tušila, že by to s těmi balíky stejně nehnulo, jakkoli to bylo nemravné.

Když dosedla, znovu se rozhlédla po osazenstvu stolu. Na jedné straně seděli muži a na druhé ženy. To byl oproti hlavnímu městu další rozdíl faux pas.

Ženy by měly sedět vedle svých chotí. Ne někde přes stůl.

Sheila znovu přejela po obličejích jejích spolustolovníků. Tentokrát se však na ně více zaměřila. Na první pohled ji uhodil další rozdíl mezi jejím domovem a tímhle místem. Šlechtici z královského dvora měli jemnou, světlou a pečlivě opečovávanou pleť, zatímco tihle muži měly tváže ošlehané větrem a opálené od slunce.

,,Lady Sheilo, dovolte abych se představila. Já jsem Alice Cooper. Manželka Swena Coopera," vyrušila Sheilu z přemýšlení žena sedící po její levici.

,,To je muž, který sedí po levici vašeho snoubence lorda Korena Mornewa," dodala na vysvětlenou, když si uvědomila, že Sheila pravděpodobně nemá nejmenší tušení o koho se jedná. Sheila si Alici změřila obzvlášť zkoumavým pohledem. Vypadala tak na něco mezi třiceti až čtyřiceti. Měla dlouhé hnědé vlasy a modrozelené oči. Její tvář byla na rozdíl od drtivé většiny jak mužského, tak ženského osazenstva opečovávaná. To Sheila oceňovala.

,,Vy jste doopravdy princezna že?" zeptala se jí poněkud neomaleně žena sedící po její pravici. Sheila nevycházela z údivu nad nevychovaností, netaktností a nevkusem místních lidí. Pomalu se k ní otočila. Po její pravici seděla žena s taktéž dlouhými tmavě hnědými vlasy, ale taky s průzračně modrýma očima. Byla opravdu velmi hezká a o svůj vzhled pečovala. To jí dávalo u princezny plusové body, ale rozhodně to neomlouvalo její neomalenost.

,,Ano, lady..." Odpověděla Sheila a taktně přitom naznačila, že se žena měla nejdřív představit.

Alice tu ženu hned po její otázce propálila pohledem. Bylo jí jasné, že to bude Sheila považovat za nevhodné takhle mluvit.

,,Omluvte prosím lady Elenu. Je jen až moc zvědavá. Všichni zde byli velmi překvapeni, že se král rozhodl dát našemu lordu takovou poctu jako je ruka jeho dcery," vysvětlovala omluvně.

,,Ano, chápu," usmála se Sheila vlídně a rozhodla se dát téhle ženě ještě jednu šanci. ,,Tak vy jste lady Elena?"

,,Ano to jsem já. A Promiňte mi to," usmála se na Sheilu provinile.

,,To je v pořádku. Předpokládám, že jste manželka toho muže po pravici mého snoubence," přešla Sheila plynule na jiné téma.

,,Ano, to jsem." Usmála se Elena zářivě. ,,Je to Alan Parker." Dodala ještě potom.

,,Aha..." Usmála se Sheila. ,,Teď jsem zase o něco chytřejší."

,,To ano. A tohle jsou šaty podle poslední módy?" Otázala se stydlivě.

,,Jasně. Jako neříkám, že je to ta nejlepší ukázka nejnovější módy, ale..." Chvíli se odmlčela, aby našla správný výraz. ,,...je to takový průměr. Nejsou ani drahé ani levné. Ani nejsou nejhezčí ale ani nejhorší. Prostě takový střed." Usmála se nakonec.

,,Aha..." Usmála se smutně Elena. ,,Určitě ale stály víc než polovina mého šatníku." Povzdechl si.

,,Ále, tak si to neber. Stejně je tady nepotřebuješ." Odpověděla jí Sheila ledabyle.

,,A ještě více mě zajímá váš účes. To je taky poslední móda jihu? Je velmi originální. Kdo ho vymýšlel?" Opěvovala Elena dál Sheilinu osobu.

,,Ano, je to poslední móda. No a..." Sheila se rozpačitě odmlčela. ,,Vymýšlela jsem ho já."

,,Páni..." Zalapala Elena po dechu. ,,Tak to je něco.... Páni... Já myslela že módu udává hlavně vaše sestra princezna Theresa." Vysoukala ze sebe nakonec.

Sheila se pro sebe pousmála. Je hezké slyšet na svůj nový účes takovou chválu.

Elena se už zdřejmě nadechovala k dalšímu chvalozpěvu o Sheile, ale přerušilo ji Alicino prohlášení.

,,Nevím jestli vás to zajímá, ale váš snoubenec lord Koren Mornew z vás po celou večeři nespustil oči.