Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 2. Výslech s miliardářem

„Vstávej,” kdosi prořízl tu temnotu svým hlasem a ještě se mnou zatřásl. Líně otevřu oči a přimhouřím je na dotyčného. Kapitán Amerika- dojde mi. To on mi nasadil pouta a sejmul štítem. A vsadím se, že po mně pálil Stark.

„Ach, Steve Rogers. Znovu se vidíme,” ironicky jsem se uchechtla.

„Už to tak vypadá,” stáhl ruku, kterou následně přesunul na pouta, vytáhl mě za ně z leže do stoje, opustili jsme mé vězení, ve kterém jsem si chvilku schrupla a kráčeli skrz šeré chodby do odstínu bíločerné a plné agentů s odznakem Shieldu na rameni.

„Máte pro mě překvapení, že máš tak tajuplnou náladu?” s úšklebkem na tváři ho potěšeně popíchnu a trochu si povyskočím, abych nebyla tak pozadu, jelikož jeho obrovité kroky znamenaly dva mé. S vykáním jsem si moc hlavu nelámala a prostě šla na tykačku.

„I takhle bych to nazval. Ikdyž si upřímně myslím, že už jsi to jistě zažila po tak tučném rejstříku,” poznamenal jako nic, zahnul se mnou za roh a namačkal mě do přivolaného výtahu, kde nahlásil patro Výslechová místnost. Už tuším, kam tím mířil.

„Budete se divit, ale ještě mě nevyslýchali,” pobaveně mi cuknou koutky, když pootočí ke mně hlavou a probodne mě průzračnýma modrýma očima.

„Tak to překvapení nejspíš bude,” odvětí, dveře od výtahu se otevřou, my z něj vystoupíme a opět se proplýtáme chodbami.

„No ani ne, jelikož jste mi nepřímo oznámil, kam jdeme a co tam nejspíš budou dělat,” miknu rameny se zrakem upřeným na cestu. Potřebuju si ji co nejvíce zapamatovat, abych pak při útěku věděla kam jít.

„Nepřemýšlej o tom,” najednou prohlásil.

„O čem?” povytáhnu obočí, ale neodtrhávám oči z labyrintu chodeb.

„Nepovede se ti utéct, jsou tu 10x silnější ostrahy, asi patery silné zdi, elektrické oplocení a....” zasekl se v půli věty.

„A superhrdinové nazývající se Avengers. Žádný problém,” uculím se a rázem klopýtnu, jakmile do mě mírně strčí do výslechovky s tmavým stolem, dvěma židlemi a jednostranným oknem. Posadil mě na jednu dřevěnou a tvrdou příšernost, připoutal ke stolu a bez poznámky odkráčel.

Povzdechnu si nad náhlou samotou. Jsem zvědavá, kdo mě tak bude vyslýchat. Na druhou stranu si ale moc dobře uvědomuji, v jaké kaši to jsem a co pak se mnou provedou zbylí od Tiger's mafia, jestli se mi povede utéct. Budou si určitě myslet, že jsem je napráskala.

Z myšlenek mě vytrhne prásknutí stohu složek o stůl naproti mně. Mírně sebou cuknu, jelikož jsem to nečekala. To jsem si ani nevšimla někoho příchodu, že jsem byla tolik zahloubaná?

„Promiň? Lekla ses moc?” ironicky prohlásil Stark sedající na druhou židli. Vedle dveří stihnu zahlédnout čarodějku.

„Děkuju za optání, leknutí bylo vzhledem k situaci přiměřené,” sladce se usměji a pohodlněji se uvelebím na svém místě. Ne, že by to nějak šlo.

Nějak ho nezaskočilo, jakým způsobem jsem odpověděla. „Bohužel totéž nelze říct o tvém trestu,” uhodil hřebíček na hlavičku a otevřel jednu ze složek. Hádám, že tam má mé osobní údaje.

„Vy to berete nějak zhurta. Nejdříve tykačka, potom lítost....nepozvete mě nakonec na rande?” povytáhnu pobaveně obočí. Nějak neřeším, jaký to bude trest, bylo mi jasné, že mě jen tak nepustí.

„Znám lepší sexy kočičky,” natřel mi to.

„Stejně bych s tebou nešla,” spokojeně se usměju.