Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 29. Jason

Najednou jsem stála uprostřed davu a naprosto nechápala, jak jsem se sem dostala. Hudba hlasitě hrála a duněla v sále, kde stála má maličkost, věděla jsem, že se nacházím na plese. Všichni měli na třpytivých plesových šatech či obleku nějaký kostým. Evidentně šlo o maškarní. Jen já byla v kostýmu, který silně připomínal uniformu mafie White Tigers.

„Já věděla, že nás zradíš. Úplně všechny,“ v tom se ozvalo za mnou, sotva jsem to přes hlasitou hudbu slyšela a já se prudce otočila. Přede mnou stála Alex v uniformě Hydry, což mě samotnou vyděsilo.

„Ty máš co říkat,“ celá v šoku jsem vydechla a sledovala její ruce potřísněné krví.

„Jo, ty myslíš tohle,“ sarkasticky se ušklíbla a též se pohledem zaměřila na své ruce, když si všimla, kam se dívám. „Byla ho škoda no. Ale už je to za námi, James byl stejně jen vlezdoprdele.“

„Ty jsi zabila Jamese?!“ zalapu po dechu a rukama si přikryju ústa.

„Neměl se plést do mých věcí. Teď jdu zabít Lincolna, ale evidentně to máš ty za misi, stejně jako zničit všechny Avengers,“ kývla hlavou jednak k mé uniformě a jednak ke složce, která se najednou objevila v mé ruce.

Už chci namítat, že to není pravda, ale slova která se seskupila do vět na papíře podporovala pro změnu Alexina slova. Měla bych postupně Avengers jednoho po druhým nejdříve psychicky zlomit a pak zabít. Včetně Alex. Stále jsem tomu všemu nevěřila. Vůbec nic nechápala.

„Ujišťuji tě, že dříve zabiju já tebe než ty mě. Protože jsem narozdíl od tebe lepší, chytřejší, silnější a vytrvalej-“

Najednou Alex přerušil výstřel a ta se hned skácela na zem s dírou na levé straně hrudníku. Vyděšeně jsem zakřičela a chtěla se ohlédnout, kdo to vystřelil, ale zjistila jsem, že pistol držím já.

„A-Alex?!“ zleva se ozval starostlivý výkřik. Absolutně jsem nechápala, jak to všechno šlo slyšet přes tu hudbu, ale pak mě došlo, že ta hudba už vůbec nehraje a hosté se rozutekli do všech stran. Tedy krom Kapitána Ameriky, který hned přiběhl k Alex.

„S-Steve, j-já,“ zakoktám se, když to chci nějak vysvětlit, ale jeho modré oči mě hned nenávistně probodnou, jen co zjistí, že zemřela. Nezmohla jsem se na žádný pohyb.

„Fury, našli jsme ji. Zabila Alex,“ poklepal si na ucho, kde měl komunikátor a během chvilky se kolem mě rozprostřelo X agentů, včetně samotných Avengers.

„To je..to je nějaké nedorozumění, prosím nechte si to vysvětlit, to jsem nebyla já,“ vykoktala jsem a zběsile těkala pohledem z jednoho na druhého.

„Ovšem a ta zbraň, co držíš v ruce?“ mířil na mě lukem a šípem Clint a zachovával si zcela chladnou a neutrální tvář.

Ani jsem nestihla odpovědět a ozvalo se několik výstřelů. Hned na to se skáceli všichni kolem na zem a já děsivě zakřičela.

*****
„Nono, zase nemusíš dělat takové drama,“ nespokojeně nade mnou zamlaskala mužská postava a vytáhla mě násilím do stoje.

„Hej! Co se to děje?! Kde to jsem?!“ hned začnu panikařit a škubnu sebou.

„Tak zase brzdi maličká nebo dopadneš hůř než jsi dopadla,“ rázem mě probodl pohledem, zesílil stisk na mých pažích a začal mě vléct z nějaké místnosti nápadné té výslechové.

„Cože?! Auu,“ nejdříve zmateně vyjeknu, ale pak zasténám, když mi obličejem projede bolest, stejně jako břichem.

„Nepamatuješ si nic, protože Sam je velice dobrý telepat a empatik. Vlastně celý výslech vedl on. A dostali od tebe, co chtěli, ikdyž se musí uznat, že jsi bojovala statečně,“ vysvětlila ona osoba, která mi nebyla absolutně povědomá.

„Kdo vůbec jsi? Další poskok mafie?“ zabrblám a odevzdaně se nechám někam vléct, poněvadž jsem neměla žádnou sílu jakkoliv bojovat. Schopnosti mi taky nějak protestovaly a ne a ne nakopnout je.

„Řekněme že dvojí agent. Jeden čas jsem dělal pro Hydru a teď pro změnu pro mafii," pokrčil rameny, když vtom mě zatáhl do nějakého kumbálu a přišpendlil ke stěně.

„Co děláš?!“ vyhrkla jsem zaraženě a snažila se osvobodit, ale zacpal mi rukou pusu.

„Teď mě dobře poslouchej. Jelikož jsi dala po několika hodinách mučení přísahu naší mafii a tudíž se opět stala jedna z nás, nezbývá ti nic jiného, než poslouchat šéfa nebo jiného nadřízeného. Pokud utečeš, zabijeme tě. Zradíš, zabijeme tě. Pokusíš se nás zabít, zabijeme tě,“ vychrlil na mě, jen jsem na něj zírala jak na blázna.

„To sis něco šlehl?“ po chvilce pípnu.

„Kde je Alexandra Evansová,“ ignoroval moji hlášku a procedil mezi zuby.

„To jsi ty ten nadřízený?“ povytáhnu obočí.

„Být tebou odpovím nebo tě přenechám šéfovi s tím, že neposloucháš a oni tě zabijou,“ zavrčel.

„Nebylo tech výhružek o zabíjení dost?“ nevinně prohodím.

„Já tě varuji!“ přitiskl mě ke stěně ještě víc.

„Nemám ani páru, o kom to sakra meleš!“ tentokrát vyštěknu já, ikdyž to zdaleka nebyla pravda.

„Přestaň lhát nebo tě zabiju teď a tady rovnou na místě!“ ztrácel trpělivost.

„A už je to tady zase,“ vydechnu.

„Nezkoušej moji trpělivost!“ vytasil na mě pěkně ostrý nůž.

To už trochu znejistím a stáhnu se.

„Vidíš, že to na tebe platí. Tak už mluv.“

„Ty pošahaný blbče!“

„Stacyová, kde je?!“

„Ježiši, jak to mám vědět, naposledy jsem ji viděla, jak jde s bratry Collinsovými na základnu Hydry ukrást protilátky na ovládnutí člověka!“ najednou ze mě vyjede ze strachu a hned bych si nafackovala.

„Jo tak tamhle měla namířeno,“ blýsklo mu v očích pochopení, schoval nůž a pustil mě.

„Chtěla jsem říct, že k Brucovi do laborky,“ snažím se to zakecat, ale evidentně bylo pozdě.

„Děkuji za spolupráci,“ sladce se usmál, vzal mě hrubě za paži a už mě opět táhl do neznáma.

„Proč jsi to chtěl vůbec vědět?“ vztekle zabručím a odevzdaně se nechám vést.

„Je to moje ex,“ lhostejně pronesl a jakmile jsme se objevili u nějakých mříží od cely, hodil mě tam, až se svalím na zem.

„No ty vole ty a její ex?“ hned se přetočím na záda, abych na něj viděla celá mimo z této noviny.

„Sex byl s ní dobrý a já už mám dost velký absťák,“ zaculil se.

„Ty parchante,“ vydechnu, jen co mi to všechno došlo. Alex jsem akorát teď dostala do průseru.

„Stačí Jasone puso,“ poslal vzdušnou pusu a zamířil zase někam pryč. „Užij si to!“ pak nakonec houknul a zmizel.
*****

Moji milí a trpěliví čtenáři,
Ano vím, že jsem dlouho nenapsala k žádné knížce kapitolu, ano vím, že teď nejspíš budete naštvaní a možná i zklamaní ve strachu, jestli jsem to nezalomila.

Nebojte, nevzdala jsem psaní, jen jsem se do toho prostě nemohla dokopat, ale snad jsem vám to vynahradila a ještě budu vynahrazovat.

Tak vám ve spolupráci s Kate znovu přinášíme kapitolu a doufám, že se bude líbit.

Miluju vás ❤️

Vaše Rebecca0004💞💞💞

Slova: 1021