Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 25. „Sotva vstaneš z polomrtvých a hned perlíš!"

Nevím, jak moc času uběhlo, kdy se Tony s Clintem vzpamatovali z toho šoku, že vůbec mluvím a vnímám, ale jejich líčení do nejpodrobnějších detailů všeho, co se za tu dobu, co jsem byla v limbu, stalo, zabralo více než dost.

Mezitím i stihnul přijít doktor Banner, který se jen usmíval, jak byl rád, že jsem se konečně probrala. Ovšem taky mi zkontroloval celkem zahojená zranění, které jsem před měsícem schytala. Nejhůře na tom asi dopadla hlava. Však se není čemu divit, když jsem do ní střelila zblízka glockem. Ať jsem ráda, že jsem nakonec dopadla pouze s jizvou. Sice jsem si chvíli pospala, ale přežila a to je hlavní.

„A já to klidně všechno prospím…“ vydechla jsem nakonec, když mi to už odvyprávěli všechno, co se za po poslední měsíc stalo.

Bruce mezitím zkontroloval všechny přístroje, na kterých jsem byla napojená a celkový stav. Už jsem taky zmínila, jak nenávidím nemocnice?!

„Vypadáš naprosto v pořádku, myslím, že už ani nemusíš ležet tady. Avšak pár dní by ses ještě měla šetřit. Ale nám pro tebe jednu špatnou zprávu, “ ozval se po chvilce Bruce.

„Jakou?“ podívala jsem se po něm jen lehce vystrašeně, poněvadž jsem trochu tušila, co přijde.

„Přitom ovládnutí Victorem a zraněním hlavy, jsi přišla o telepatii, “ objasnil mi.

To se dalo čekat. Tu náhlou prázdnotu nešlo jen tak přehlédnout. Neslyšela jsem myšlenky ani jednoho z nich. To ticho prostě bylo děsivé.

„A já už se lekla, že to bude něco horšího. Sice mi to bude chybět, protože se šikla skoro pořád, ale upřímně jsem ráda, že jsem to přežila, “ nakonec jsem se pousmála, abych trochu skryla tu nejistotu, která mě pohltila už od probuzení.

Jednak to bylo tím nemocničním prostředím a jednak, že tu telepatii jsem brala jako samozřejmost. Mrzelo mě, že jsem o ní přišla. Díky ní jsem v minulosti i poznávala a odlišovala lidi v mafii, kdo se mnou chtěl jen utřít nebo to se mnou myslel vážně.

A ani jsem si kvůli tomu přemýšlení moc nevšimla, že mi Bruce odebírá krev a Clint mě drží za ruku z druhé strany. Pravděpodobně abych nezačala jančit jako obvykle. Sice jsem v duchu málem chtěla pozabíjet Bruce za to, co mi dělá, ale snažila jsem se krotit.

„To my všichni, “ přitakal Tony a tím i přerušil můj tok myšlenek. Nakonec jsem i přežila celý odběr krve.

„Ještě zkontroluju tvou krev a pak tě odsud definitivně pustím, “ usmál se na mě Bruce se zkumavkou s mou drahocennou krví v ruce.

„Už aby to bylo. Tohle prostředí fakt nemám ráda,“ ušklíbnu se.

„Budu se snažit, aby to bylo co nejdříve,“ ujistil mě doktor.

„Abych nezapomněl, Alex znovu zkolabovala, jen co Fury odešel,“ podíval se ještě po Clintovi, než se dal na odchod.

„Jak jí je?“ vyhrkl hned vyděšeně, stejně jako já a Tony.

„Bude v pořádku. Nejspíše se tím, jak použila nechtěně schopnosti, aktivovalo sérum, co v sobě má a taky si potrhala lehce stehy na ráně. Ale jak říkám, bude v pořádku, jen by teď měla být v klidu a ležet, “ uklidnil nás.

„Což nebude tak lehké v jejím případě, “ utrousím.

„Já si myslím, že si ji teď Lincoln s Jamesem, Stevem i Clintem dost ohlídají, “ podotkl Tony. Což by mohla být pravda.

„Už aspoň víte, co to bylo za sérum, co jí píchli?“ optal se Clint.

„Ještě stále ne. S Lincolnem na tom stále pracujeme, “ zavrtěl hlavou Banner.