Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 23. Rozbouřené emoce a záchrana

O měsíc později....

Byl to už měsíc, kdy unesli Alex s Clintem a měsíc od té doby, co Jeanne upadla při operaci do hlubokého kómatu. A od té doby se ani jednou neprobudila. Naděje byly den ode dne čím dál tím více mizivé. Poslední dny ani nedýchala sama, proto jsme ji s Brucem museli intubovat. Šlo to od desíti k pěti, jen by člověk luskl.

Povzdechnu si nad novými výsledky Jeanne napsané v deskách, zaklapnu je a uklidím zpátky na místo v laborce. Poté se rozejdu na celkem rušnou chodbu a zamířím k Jipce, kde ležela ona fialovovláska. Potichu otevřu její dveře, ještě tišeji vejdu dovnitř a zavřu.

Musel jsem se nejdříve pousmát nad spící hromadou u lůžka, která mě téměř jako první praštila do očí. Tony to s tím sourozenectvím už myslel smrtelně vážně, došlo mu, že se opravdu choval jak naprostý idiot. A snaží se to vynahradit. Jen kdyby to Jeanne viděla a mohla ho vnímat....

Zavrtěl jsem nad tím hlavou a přešel zkontrolovat fyziologické funkce, infuze i ránu na jejím spánku. Ta už paradoxně skoro nebyla vidět. Stejně jako ostatní zranění, které jí Victor způsobil. Ale to by musela chtít se vzbudit.

„Co je, děje se něco?“ vytrhl mě rozespalý hlas Tonyho.

„Ne,“ tiše odpovím, urovnám si bílý plášť a otočím se k němu. „Stále je všechno při starém.“

Zoufale si povzdechnul a prohrábl vlasy. Pod červenýma očima měl tmavé kruhy a vypadal trochu pobledle. Jediné plus bylo, že už tolik nepije jako že začátku.

„Kdybych ji mohl tak pomoct. Nějak nakopnout....“ zmlkl a tázavě se po mně podíval.

„Můžeš ji vzít za ruku, mluvit na ni nebo pouštět hudbu, ale to hlavní je pouze na ní. Ale vzhledem k tomu, že už není schopna dýchat sama-“

„Nepokračuj!“ rychle mě přeruší a vstane. „Nebo to ještě zhoršíš.“

Rychle jsem spolkl větu, že už to snad ani s ní nemůže být horší a raději kývl na znak pochopení.

„Vím, že ti chybí Tony, vážně jo. Protože nám všem taky, ikdyž nejspíš v menší míře než ty. Ale tímhle vysedáváním u její postele nebo zavírání se v dílně, si akorát přihoršíš svůj zdravotní stav a můžeš brzy zkolaboval. Co kdyby sis lehnul na chvíli a zavřel oči?“ pak jsem mu navrhnul.

Ale než stihnul jakkoli zareagovat, ozval se Jarvis.

„Pane Starku, pane Collinsi. Mám vás svolat do zasedací místnosti. Máme návštěvu.“

„Kdo je to?“ nechápavě svraštím obočí a nebyl jsem jediný.

„Pán ředitel Fury. Prý je to naléhavé,“ odpověděla U.I.

„To může rovnou naléhavě poslat vzkaz. Furt někam chodit musíme...“ zaprskal miliardář, ale i tak se mnou opustil Jeanin pokoj a téměř za 5 minut dorazil do zasedačky, která byla již plná.

„Pánové. Jsem rád, že jste dorazili,“ hned nás přivítal Fury stojící v čele místnosti a vybídl nás, ať se posadíme. Což jsme splnili hned. Já vedle Jamese úplně na kraji a Tony mezi Nat a Wandu. Mimo Clinta, Jeanne a Alex jsme tu opravdu byli všichni.

„Proč jsem vás tak narychlo svolal. Jak víme, už je to měsíc, co Hydra unesla slečnu Evansovou a pana Bartona,“ na chvíli se odmlčel.

„Nemusíte nám to vysvětlovat šéfe, Jeanne na Jipce toho je taky důkaz,“ zasáhla Natasha.

„Ano, jsem si toho vědom. Když už jsme u ní, jak to vypadá?“ obrátil černoch zrak ke mně a Brucovi.

„Na hovno,“ zamrmlám, ale Banner to naštěstí zachrání tím, že detailně popíše její zdravotní stav.