Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 17. Poodhalení rodiny Jeanne

Ještě v noci se Avengers povedlo mě a Alex dostat do Avengers Toweru, ikdyž upřímně to byla pěkně dlouhá cesta přemlouvání, aby nám sundali náramky blokující schopnosti a nadměrného přemýšlení, kdy jsem se myšlenkami dostala zpátky do minulosti a vzpomínala, jaké by to asi bylo, kdybych doteď žila s mámou.

Jak vůbec vypadala? A jak se mohla zamilovat do takového hajzla, jako je můj otec? Jak to všechno mohla zvládnout? A kdo to vůbec je?

Ani nevím, co mě to vlastně popadlo, ale zkrátka mě přepadla melancholická nálada plná smutku a beznaděje, zatímco si ostatní mezi sebou sem tam bezstarostně prohodili slovo. Když jsme ale dorazili na místo, Alex kamsi zmizela, mně přidělili v tom obřím mrakodrapu pokoj a já konečně zůstala o samotě, vnukl mi jistý nápad.

„Jarve?“ nervózně pípnu do prostoru, neboť jsem si nebyla jistá, zda tu je funkční. Co jsem zjistila, byl funkční v celém mrakodrapu, ale tady v soukromém pokoji?

„Ano slečno?“ mé uvažování nakonec sám Jarvis přerušil. Zároveň se mi ulevilo a zkoprnělo. Bála jsem se, aby to hned někomu nevyžvanil a ostatní na mě nepřišli.

„K jakým databázím máš všude přístup?“ opatrně se zeptám.

„Obávám se slečno, že to nebude ve vaší kompetenci,“ odvětí mi hlasový společník.

„Což znamená?“ zklamaně a naštvaně zamručím.

„Nemáte dostatečné oprávnění tuhle informaci zjišťovat,“ ochotně mi sdělil.

K sakru!

„Obejdi příkaz,“ zkusím s novou nadějí.

„O co se pokoušíte slečno? O tomhle kroku budu muset kontaktovat pana Starka,“ v podstatě mě odbyl a já velice mile zaklela.

„Ne!“ možná zbytečně nahlas vykřiknu. Ale nechtěla jsem být hned ze začátku prozrazena.

„Jarvis, prosím nekontaktuj ho a dělej, že se nic nestalo, ani co se teď bude dít. Promiň kamaráde,“ povzdechnu si, kleknu na jedno koleno a přiložím ruce dlaněmi dolů na podlahu. Posléze se co nejvíce soustředím, až myslí narazím na tu Jarvisovu a trochu tam zmanipuluji jeho příkazy pro mé dobro.

„Teď to snad vyjde,“ podruhé vydechnu, odendám ruce, otevřu oči a narovnám se. Ovšem měla jsem kvůli tomu dost černé myšlenky.

„Jarvis, vlítni mi nejdříve do shieldské databáze,“ zamumlám, posadím se na posteli a naproti zdi už konečně mohu vidět v hologramové podobě databázi Shield.

Zhluboka se nadechnu a zase vydechnu, abych nebyla tak nervózní. Přeci jen jde o Shield.

„Tak jo, jdeme na to kamaráde,“ sprásknu ruce.

„Zobraz zprávy, fotky nebo videa. Klíčové slovo.... Jeanne Stacyová,“ zkusím nejdříve své jméno. Od mé opatrovnice z děcáku vím toho žalostně málo na to, abych vůbec věděla jméno své matky.

„Provádím,“ oznámil Jarvis a před očima se mi zobrazovaly různé fotky a spisy, až mě zarazil konkrétně jeden.

„Zadrž,“ zastavím prohledávání, kliknu ve vzduchu na určitou hologramovou fotku a ta se zvětší. Před očima mi díky tomu prolítla vzpomínka.

***
„Jak...jak o tom....”

„Když tě tvá máma svěřila do mé péče, myslíš, že bych o ničem nevěděla?” přerušila a zaskočila touhle větou. Přitom jako nic připravovala čaj a nějaké sušenky.