Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 8. Purple Witch

„Chtěl jste mi něco můj pane?” vejdu do kanceláře velitele Hydry. Nad oslovením, které vypustím z úst, se zhnuseně v duchu oklepu. To je snad ta nejhorší noční můra, co jsem kdy měla. Až na to, že to je realita.

„Nemusíš mi říkat pane, Jeanne. Jsem přeci tvůj otec,” velitel nasadí přívětivý výraz a vzhlédne od papírů. Victor stál jako vzorný vojáček vedle něho, měl nateklé oko a nos se mu barvil do modra.

„Dobře, tati,” usměji se a po pobídce usednu naproti němu. Až teď si všímám, že má obvázané obě dvě ruce a sotva s nimi hýbe. V duchu se potěšeně ušklíbnu.

„Jinak jsem tě zavolal, protože jde o Alex a Lincolna,” posléze vážně promluvil.

„Myslíš ty zrádce?” nepříjemně zavrčím, aniž bych chtěla.

„Jsem rád, že máš na ně stejný názor,” pokýve potěšeně hlavou.

„Lincoln mě chtěl svést na jejich stranu,” popuzeně odvětím. Uvnitř hlavy jen nevěřícně zírám na své chování a pokusím se trochu Victorovu moc popíchnout.

„Já vím. Neboj, už se to nestane,” ujišťoval mě táta a chytil mě za ruku.

„Lincoln jí říkal něco o Evropě pane, mohli bychom začít hledat tam,” vložil se do toho telepat a to mě naštvalo tak, že převezmu nad svým tělem kontrolu.

„Nehrab se mi v hlavě ty idiote!” vyštěknu směrem k Victorovi a vyškubnu ruku z otcovy dlaně.

Oba muži na sebe zaraženě pohlédli.

„Omlouvám se pane, je nestabilní,” zamumlal červenoočko.

„Budeme muset na to jinak. Přitvrď, ať neuteče,” pokynul otec, mezitím co se nenápadně přikradu ke dveřím.

„Rozumím pane,” zaslechnu a v tom mnou projede tupá bolest, až se svezu na kolena a musím v sobě zadusit křik. Nechci jim dělat tu radost, že dám najevo bolest.

„Budeme tě muset přinutit poslouchat dceruško,” otec se ke mně přiblížil, vzal mě za paži z jedné strany a Victor z druhé.

„Ano,” vysíleně zamumlám.

Vedli mě směrem, kde býval Lincoln, čili ošetřovna. A nemýlím se, opravdu mě tam přinutili si lehnout na bílé lehátko, připásali mi ruce i nohy a nalepili na mou hlavu přísavky. Strachem se mi rozbušilo srdce a zrychlil dech, jak jsem nevěděla, co budou se mnou dělat.

„Neboj broučku, brzy bude dobře,” táta mě pohladil po temeni hlavy, láskyplně políbil na čelo, odtáhl se a najednou se ke mně přihrnul nějaký vědecký maniak se stříkačkou v ruce, kterou mi zabodl do paže a vtlačil obsah. Poté mi už nebylo dopřáno nic vnímat.

O pár hodin později...
„Pravá, levá, podkopni, vezmi a drž,” radil mi táta a já to splnila na jednom agentovi. Teda tvrdil mi, že je můj otec, kde je pravá pravda, to netuším. Probrala jsem se totiž s výpadkem paměti a bylo mi oznámeno, že jsem věrná Hydře už odjakživa, jakožto vzorná dceruška velitele a má přezdívka je Purple Witch. Já vím, je to divné, ale co mi zbývá? Poslední mise se prý nějak podělala a já spadla do koma, ani jsem nestihla dokončit výcvik.

„Výborně, teď zkus dva naráz,” potěšeně si mnul ruce.

„Dva na jednoho? To zvládnu?” splašeně zamrkám, přijmu od něj nabízenou láhev s pitím, jednou si loknu a dám mu to zase nazpět.

„V boji jich na tebe může jít i šest,” řekl úplně v klidu a láhev zase uklidil.

„Už mlčím,” zvednu ruce na svou obranu, tak jen kývl a poslal na mě dva agenty naráz.