Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 19. Úprk kvůli odhalení

Kdybych věděla, co mě čeká hned po probuzení, hned bych si to rozmyslela. Poněvadž takový bolehlav, co jsem měla, nikomu nepřeji. Navíc pociťovala jsem podivný tlak na pravé ruce a tiché oddechování.

Moment, cožeto?!

Prudce otevřu oči a hned nasměruji pohled k tomu záhadnému zvuku. Nějaká spící hromada mě držela za ruku s hlavou opřenou o ni. Nervózně svou ruku vymaním a rychle se posadím, ale to nebyl dobrý nápad.

„Auuu!“ zasténám a chytím se rukama za hlavu, ve které snad vybuchl gejzír.

Ta hromada vedle lůžka se pohnula a zmateně kolem sebe zamžourala očima. Později mi dojde, že to byl jen lukostřelec Clint Barton. Ale co ten tady dělá?!

„Jeanne! Probrala ses,“ pousmál se a ještě párkrát zamrkal, aby se probral.

„Kde to jsem?! Co se stalo?! A co tady k čertu děláš?!“ vypálím na něj smršť otázek. Nějak jsem totiž ztratila přehled o tom, jak jsem se sem dostala. Můj zrak se přesměroval na moji ruku v ortéze, následně na tu druhou, kde byla zapíchlá kanila a nakonec na hadičky připojené k přístroji.

„A co to mám do hajzlu na sobě?!“ zvýším o další stupeň svůj hlas. Panika ve mně rostla. Nesnáším cokoliv spojené se zdravotnictvím a tohle se tomu zatraceně podobalo.

„V klidu Jeanne. Jen jsi nám trochu sebou sekla při odběru krve, tak pak Bruce udělal nějaké zabezpečení, abys znovu neomdlela. Všechno je v pořádku,“ mluvil potichu a klidně. Nechtěl mě nějak vyplašit.

Zamračím se na něj a znovu kouknu na tu kanilu, která vedla k infuzi. Nelíbilo se mi to. V jeden okamžik na to stále zírám a v ten druhý škubnu tou zakletou věcí a tím to dám pryč. Taky ze sebe strhám veškeré hadičky a ani mi to moc netrvalo.

„Hej, hej, Jeanne. Zbláznila ses?!“ okamžitě zareagoval Clint a zabránil mi v následném pokusu se dostat z postele.

„Co tu doopravdy dělám?! Proč jsme tady?!“ zakřičím a zazmítám sebou. Jenže braňte se tak silným vypracovaným rukám.

Ten hluk však musel přivolat ostatní obyvatele z vedlejší místnosti, proto sem přiběhl jak Bruce, tak i Tony.

Tony na mě zíral jak jojo, ale Brucovi stačil jediný pohled, aby zjistil, co se to tu děje. Odběhl a mezitím co jsem se snažila prát s Bartonem, se zase vrátil s injekcí v ruce.

Křičela jsem, kopala, ale Hawkeyeovi pomohl s držením mé maličkosti i Tony. Proto nebyla šance se osvobodit. Ani když jsem ucítila štípnutí v paži, které hned doprovázela malátnost a únava.

„Co to bylo?“

„Obávám se, že to sérum. Taky tomu nepřidal strach z tohohle prostředí. Raději ji dejte na pokoj. Teď bude spát.“

„No to byla prdel.“

„Tony!!“

****************************************
Po druhém probuzení jsem se cítila lehce poblouzněná, ale hlava mi už nebolela. Clint tu stále byl.

„Co se to...“ zamumlám a protřu si oči.

„Jak ti je?“ hned zaregistroval, že jsem vzhůru.

„Jak po dvaceti pivech,“ zabručím a pomalu za jeho pomoci si sednu v pohodlné posteli. Neušlo mi, že jsem ve svém pokoji. Byla to příjemná změna.

„Taky že jsi pěkně vyváděla. Bruce ti musel dát sedativa,“ lítostivě na mě pohlédl.

Odkdy má sakra tak dokonalé oči?