Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 4. Jeanne a její hra

„Slečno ruce vzhůru a nehýbejte se!” bylo mi oznámeno od dvojčlenné hlídky, která tu byla okamžitě. Proč jsem neutekla? Nedostala bych se přes ochranku, aniž bych někomu ublížila, přeci to byli jen nevinní lidé, co plnili buď rozkazy nebo se nechali zblbnout z televize.

Dva mladí policisté se ke mně pomalu přibližovali každý z jedné strany se zbraní namířenou na můj hrudník či hlavu, mně stekl ledový pot na zádech a na spánku, že mě nenapadlo, jak z toho ven. Před letištěm do toho ještě řvala houkačka jejich auta a zdálo se mi, že vzhledem k trojnásobné siréně se blíží další. Bude otázkou času, kdy se tu objeví SHIELD.

„Na kolena! Hned!” další povel. Moment! Říkali na kolena? Jediná možnost, jak uniknout. Nechat rozšířit vlnu pomocí země, civilisté s hlídačem už stejně byli pryč, takže nebude vadit, když zasáhnu pouze "strážce zákona".

V mžiku jsem byla na koleni, dlaně na studeném kachličkovém povrchu podlahy letiště, zavřela oči a zaměřila se na všechny v okolí nejméně 50 metrů. Už jsem zaslechla nabíjení zbraně, jenže jsem zabrala a všichni kolem mě se skáceli na zem podle toho žuchnutí.

Pomalu otevřu oči. Opravdu všichni spali a nic si z dneška nebudou pamatovat. Ptáte se, proč jsem nepoužila teleportaci? Zjistila jsem, že díky ní vysílám určité záření podle něhož mě Shield dokáže vystopovat, je na něj napíchlý nepřetržitě.

Po chvilce vzpamatování se vyběhnu i s batůžkem z letištní haly, samozřejmě zadním vchodem, a cestou vymýšlím, čím bych se mohla Shieldu ztratit. Jakmile minu spící hlídače a dostanu se na zadní parkoviště, objeví se tam moje spása.

„No ne krásko. Kdo tě tady tak nechal?” rozplývám se nad ní, přehodím nohu, vytáhnu helmu, která tam byla kupodivu taky, tu si zapnu na hlavě a ještě sklopím její čelní zatemněné sklo, aby mě snadno nepoznali.....ikdyž ty fialové vlasy jsou poznat hned....nicméně posléze čapnu řídítka, svou schopností nakopnu motor a mohu vyrazit. Stále nevíte, o co jde? Moje oblíbenkyně motorka!

Vyjedu z parkoviště ve chvíli, kdy se před hlavním vchodem haly shromáždila shieldská auta a agenti to tam začali prohledávat, proto přidám na rychlosti. V tom mi však blikne nápad. Pokud teď Shield hledá na letišti, mohu je smést ze stopy pomocí teleportace, ale pak bych musela sakra dost přidat, abych jim ujela, pokud na mě přijdou moc brzo.

Teleportuju se asi kilometr od dětského domova. Ani nevím, jak mě to napadlo, možná vzpomínky. Asi se tu taky zdržím. A až Shield bude dostatečně blízko, teleportuju se na místo, kde na nás přišli Avengers. Byla jsem tak zahloubaná do myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že jsem dojela k mému bývalému domovu. Zaparkuju, sundám si helmu a potřesu hlavou.

„Jeanne??” najednou za sebou zaslechnu tichý hlas. S helmou v ruce se bleskově otočím a vystoupím z motorky.

„Paní Morseová!” překvapeně ze sebe dostanu.

„Panebože!” přiběhla blíže ke mně a pevně mou maličkost objala, skoro jsem se zadusila.

„Jo...jo...taky vás ráda vidím, ale chtěla bych se prosím nadechnout,” uchechtnu se a lapavě se nadechnu.

„Pojď, pojď dovnitř, mohli by tě tu vidět,” náhle se odtáhla, chytla mě pevně za ruku a ani jsem nestihla zaprotestovat a už jsem byla zatažena do tepla domova mou kdysi oblíbenou vychovatelkou.

„Jak...jak o tom....”

„Když tě tvá máma svěřila do mé péče, myslíš, že bych o ničem nevěděla?” přerušila a zaskočila touhle větou. Přitom jako nic připravovala čaj a nějaké sušenky.