Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 24. Vše k dobru nebo zlu

Seděl jsem v laborce na kolečkové židli, ruce jsem měl lokty na stole a v jejich dlaních svůj obličej. Únava na mně rozhodně byla znát. Věděl jsem, že ještě chvíli takhle budu pod tlakem, vybouchnu. Stále se mi ještě promítala scénka na operačním sále před několika hodinami, kde Lexa bojovala o život. A to jsem ještě v té době nevěděl, že Clint má v sobě sérum na rychlou regrneraci.

***
„Lincolne, sakra prober se! Miligram adrenalinu!“ křikl na mě Bruce, mezitím co jsem nehnutě stál nad tělem Alex a ruce stále v nečinnosti.

„Hej!!“ zkusil to znovu Banner a nejbližší lékař, co nám asistoval, mě pleskl po tváři.

To jsem se trochu vzpamatoval a začal jednat. Aplikoval jsem adrenalin a když Alexino srdce fibrilovalo, připravil jsem defibrilátor. Nahazovali jsme ji asi 3 minuty. A zaplaťpánbůh ji zachránili. Operace nakonec dopadla dobře, takže si pak Steve celou dobu čekající před sálem, mohl oddechnout. No a od té doby jsem zde.
***

„DO HAJZLU!!!“ zakřičel jsem, jedním zátahem smetl všechny věci ze stolu, vstal a mrsknul židlí na druhou stranu laborky. Ta se tam s rachotem ještě párkrát převrátila.

Zhluboka jsem dýchal a zíral na to, jak na zjevení. Dlaně mi několikrát problikly elektrikou.

„Doufám, že sis ulevil,“ najednou se za mnou ozve hlas člověka, kterému to tu všechno patří.

Neotáčel jsem se. Jen nervózně polknu, ale donutí mě se to trochu zklidnit.

„Poněvadž se mi moc nechce shánět náhradu za další věci, které mi tu rozflákáš,“ dokončil miliardář větu.

Pomalu se na něj otočím. Stál opřený o skleněná futra laborky a ruce složené na hrudi. Co mě překvapilo, v jeho očích nebyl ten věčný sarkasmus, ale spíše pochopení.

„Promiň,“ hlesnu.

„Slyšel jsem, že to na sále nedopadlo úplně nejlíp,“ ležárně prohodil, avšak jeho ztrhaný obličej nešel přehlédnout.

„Posral jsem to,“ povzdechnu si a frustrovaně si vjel rukama do vlasů.

„Víš, někdy musíme spadnout, abychom mohli zase vstát. A že ne všechno lze získat penězi,“ trochu mě zaskočil svým moudrem.

Zaraženě na něj zamrkám.

„To říkával můj otec,“ pak podal na vysvětlenou.

„V tom případě byl moudrý,“ uznale kývnu hlavou.

„Škoda, že mi to došlo až po jeho smrti,“ miknul rameny.

Musel jsem se pousmát nad jeho lehkovážností. Jeho rozhodí už jo něco vážného.

„Byl jsi u Jeanne?“ nadhodím jiné téma, trochu se uvolním a začnu uklízet to, co jsem způsobil.

„Jo. Furt si hraje na polomrtvou. Že jí to stále baví, co?“ rozhodil lehce rukama a vrazil je do kapes.

„To jo,“ smutně se usměji.

Pokýval hlavou a už se měl na odchodu.

„Tony?“ ještě ho zarazím, tak se s otázkou v očích zase otočí. „Děkuji. Za vše.“

Jen mávne rukou, že není za co a už definitivně odejde z laborky.

„Hej, bratře!“ v tom ho vystřídal rozdivočelý James.

Překvapeně na něj zamrkám.

„Alex je vzhůru!“ vyhrkne a zase zmizí.

Neuběhla ani sekunda a už jsem mu byl v patách až do vtrhnutí na Lexin pokoj.