Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 31. Alexino zhroucení

V tu chvíli jsem zapomněla, jak se dýchá a ani mě nenapadlo se nějak bránit. Schopnosti jsem necítila díky Samueli a jen bezradně sledovala, jak Alex někam odvádí a přitom se rve jak kůň a něco po nich křičí.
Šéf vzal nohy na ramena jetem stejně jako výše postavení stejně s ním.

„Kdyby jsi mě poslechla, bývalo by to dopadlo jinak,“ ozval se u mého ucha chladný hlas, až se ošiju, mezitím co se Alex nějak povedlo vysmeknout se ze sevření a běžela na místo, kde jsme způsobili výbuch.

„Já jsem tě poslechla, jen ty jsi úplně obrátil pravdu naruby a podvedl mě,“ zavrčím a se sevřeným hrdlem sleduji, jak se za Alex rozběhlo snad celé komando, co přežilo výbuch.

„Ve tvé mysli jsem viděl teda něco jiného. Teď za to tvá kamarádka doplatí,“ potichu a s naprostým klidem řekl a periferním viděním zahlédnu, jak kývl na komando a jeden z členů mafie střelil Alex do stehna, která se s křikem zřítí dolů na zem.

„Alex!!“ hned se vzpamatuji, hlasitě zakřičím a rozběhnu se za ní. Jenže v tom se stalo několik věcí najednou.

Něco červeno zlatého dopadlo přede mě ve chvíli, kdy po mně chtěli vystřelit, ale kulka se odrazila od brnění, sestřelilo nepřátele, které se zrovna nahrnuli k Alex, vzalo mě do rukou a doletělo se mnou k Alex tak, že se zase postavilo před nás a odstřelilo zbylé nepřátele.

„Tony,“ vydechnu úlevně.

„No ahoj. Máte pěkný průšvih. Obě dvě,“ Iron Man se ohlédl, ale masku si neodklopil. Asi abychom neviděli, jak je naštvaný.

„Nějak vám to trvalo,“ nezapomněla poznamenat Alex a snažila se zatnout zuby, jak si držela stehno.

„Jsou tu i ostatní?“ smutně vydechnu a snažím se provizorně ošetřit Alex stehno.

„Nee, šel jsem vás zachránit sám,“ utrousil sarkasticky a vystřelil po Samueli. Ten se ale včas vyhnul a schoval se.

Najednou jsem však cítila, jak Samova moc mi opět vpluje do mysli a na chvíli zparalizuje, že ztuhnu a párkrát zamrkám.

„Řekni tomu svému bratříčkovi, ať se vzdá, neboť tu mám pár min na úplné zničení  těch trosek včetně nás.“

„Jen blafuješ! To se chceš taky zabít?“ řeknu mu v hlavě, zatímco se Tony někam rozletěl asi zjistit, kde je zbytek a Alex na mě něco mluvila.

Než jsme vůbec cokoliv mohli udělat, opět se ozval výbuch, který nás odmrštil někam daleko, já naposledy viděla přilétavajícího Tonyho, který už konečně sestřelil Samuela a přistávající jet, než jsem definitivně propadla do bezvědomí.

*

„Pomalu nebo nám tu znovu omdlíš,“ zastavila mě v pohybu nějaká osoba, když jsem se po chvilce probrala a snažila se zjistit, kde to vůbec jsem.

„Klid, už jste v bezpečí, nemusíš jančit, " klidným hlasem promluvila druhá osoba sedící vedle mě.

Pomalu se posadím za pomoci té první osoby a promnu si oči, abych se alespoň drobet zorientovala. Kupodivu jsme byli už v jetu Avengers a dvě osoby u mě byly Bruce s Natashou.

„Dostala jsi pěknou šlupku do hlavy,“ upozornil mě Bruce, když mi něco ošetřoval na hlavě a bylo na něm trochu vidět, že je podrážděný z toho, jak jsme s Lex jednali.

„Celá já, " ještě trochu mimo zamumlám a začínám si vyčítat, že jsem výbuchu nezabránila. Vlastně úplně celé to byla jedna veliká hloupost.

„Máš trochu štěstí v tom, že tě nestřelili jako Alexandru,“ významně se na mě podívala Nat a upřela pohled na Lex s Lincolnem, kde jsme všichni zaslechli zvýšené hlasy.