Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 12. Kámen prostoru

„Jeanne, slyšíš mě?” kdosi mi propleskl tváře.

Moment, kdo je Jeanne? A proč mě do háje bolí snad každičká kost v těle? A co teprve hlava? Mám pocit, že se mi za chvíli rozpadne.

„Hej Jeanne!” dotyčný mi tentokrát zatřásl za ramena, což nebyl dobrý nápad. Absolutně netuším, co se stalo, ale ta ruka pekelně bolela. Stejně tak i žebra, hlava a krční páteř.

Prudce otevřu oči vyheknu bolestí.

„Au! Co blázníš?!” vyjeknu a zhluboka začnu dýchat, abych se od té bolesti odreagovala. Nade mnou se skláněl světlovlasý klučina s krásně modrýma očima a zrovna se mu mihlo ve tváři zděšení, jakmile zjistil, co mi způsobil.

„Moc se omlouvám Jeanne, já nerad, ale chtěl jsem tě vzbudit,” v panice zvedl ruce na znak vzdávám se.

„Pozdě,” vydechnu, chvilku k sobě stisknu víčka a pak je zase otevřu. „Proč jsi mě chtěl vzbudit?” pak na něj přesunu pozornost.

„Něco jsem si uvědomil, navíc jsi už spala docela dlouho a oni mě tě dali na starost, ale-”

„Jo, dobrý, v klidu. Mám otázku,” zarazím ho dřív, než se mi z toho tady složí.

„A-ano?” zakoktá se evidentně překvapen, že jsem ho snad nesprdla či co.

„Kdo je Jeanne?” v klidu se zeptám.

Jen co vyslovím onu otázku, šokem se mu rozšíří zorničky.

„Řekla jsem něco špatně?” zmateně zamrkám, když se k ničemu neměl.

„Ne, ne, ale....” odmlčel se. „Ty si nic nepamatuješ?” položil otázku pro změnu on.

„Na to se snažím celou tu dobu upozornit....to jsme byli na mejdanu, vyspala jsem se s tebou a pak nás přejel traktor nebo snad....?” povytáhnu obočí.

„Ne! Jen to ne!” vyhrkne. „Teda nic proti tobě, ale....no to je jedno,” a následně zrudl. Musela jsem se zasmát, jen co mi to žebra dovolovala.

„Nechtěla jsem tě rozhodit, jen vůbec nechápu, co se to děje. Kdo jsem, kde to jsem, co bylo...?” snažím se ho navést tím směrem, kterým chci já.

„Okej, dobře,” zamumle. „Pro začátek jsem James Collins, ty se jmenuješ Jeanne Stacyová,” odkašlal si.

„Těší mě, jestli jsme se ještě neseznámili,” ušklíbnu se.

„Nebyla příležitost, tady v Hydře to ani není povolený,” skepticky na mě shlédl.

„Počkat.....Hydře?!” zamračím se. V hlavě se mi na okamžik mihne nejspíš vzpomínka na tuhle organizaci a že to nebylo moc hezké. „Do prdele, šéf téhle díry je můj otec?!”

„Joo, už to tak bude. Ale ty tu normálně sloužíš,” podotknul James.

„No super,” zamrmlám. „Co se stalo, že jsem tak na šrot?”

„To je právě to, co není jasné. Na bývalé základně, kde nás napadli Avengers, ses porvala s Alex, když v tom to najednou vybouchlo a ty jsi proletěla oknem a dopadla na zem z třímetrové výšky,” vychrlil na jeden dech.

„Ou....,” vykulím oči.

„Všichni se tady diví, že jsi to vůbec přežila,” přiznal.

„Mám v tom ale docela guláš...kdo je Alex s Lincolnem?” přimhouřím oči.

„To je kapku složité...” James se podrbal na zátylku. „Já přišel hlavně proto, abychom zdrhli odsud. Není tu bezpečno,” najednou z něj vyleze.