Dangerous girls {Avengers}

Kapitola 16. Na základně S.H.I.E.L.D.u

Celá cesta proběhla, řekla bych v naprosté tichosti. Každý si hleděl svého, nejspíš si urovnávali myšlenky a předem si v duchu probírali, co bude dál. Upřímně, já jsem teď taky taková byla. Na jednu stranu jsem jim začala pomalu věřit, i přes určité výhrady a za téhle okolnosti jim po malých krůčcích důvěřuji. Ale nejsem si zatím na sto procent jistá.

Sice vím, kdo jsem, vím, kdo je Lincoln, Alex a James, ale nemám ani páru, jak jsem se dostala k nim. Pamatuji si jen, že to oni mě dovedli do Hydry a tím se spustila kaskáda zkratů. Nemám to ještě v hlavě moc urovnané, spíše mi přijde, že je tam velký zamíchaný guláš.

„Přistáváme!“ houknul pilot zepředu Jetu a posléze jsme opravdu hladce dopadli na přistávací plochu, na které se momentálně nacházelo podezřele moc lidí.

Znepokojivě se zamračím a vrhnu tázavý pohled na Alex. Ta si toho taky všimla a směrem ke mně mykla rameny na znak nepochopení.

„Nemusíte mít obavy, všechno je podle protokolů,“ Nat z našich pohledů vydedukovala, že se nám to nelíbí, proto prohlásila tuhle větu.

„Protokolu?! Jsme snad nějaké protokoly?!“ rozohním se.

„Klid! Oficiálně podle Shieldu jste hlavně vy dvě státními zločinci, proto to bezpečnostní zařízení,“ snažil se mě ukonejšit Clint, co se zvedl z místa pilota a přešel dozadu, aby zmáčkl tlačítko na otevření mechanických dveří.

„No to snad ne! Vám normálně hráblo!“ nesouhlasila Alex.

„Ty radši mladá dámo mlč, s tebou si to vyříkám později,“ utnul hned Alex lukostřelec.

Ta si ještě odfrkla, ale už byla ticho. Něco mi ušlo, že najednou tak poslouchá?

„Ty nevysvětluje fakt, že jste nám sprostě lhali!“ dám najevo, že tam jsem stále já.

„Nechápeš ani slovo. Tak raději jdi Alexiným příkladem a zbytek nech na nás,“ to už se Clintík naprdl, bouchnul do stěny, což zapříčinilo otevření dveří a desítky zbraní namířené na mou a Alexinu hlavu.

„Děláte, jako kdyby nás to mělo zastrašit,“ lhostejně pronese moje kumpánka. Za což si vysloužila nepěkný výraz od Steva Rogerse.

„Tak vás konečně poznávám slečno Stacyová,“ před ostražité agenty Shieldu se dostal černoch s páskou přes oko a černou oděví. Alex si ani nevšiml. Asi záměrně, ale to se brunetce nelíbilo.

„Já vás taky Fury,“ ohlásí se.

Zbylí Avengers s Jamesem a Lincolnem protočí očima a vyvedou nás ven před toho piráta.

„Vy tady máte někde zaparkovanou loď, pane Fury?“ nezůstanu pozadu s tím rýpáním.

„Jak jste na to přišla slečno?“ nepochopil to. Jedna nula pro mě.

„Jo ahaaa, vy nejste Jack Sparrow. Pardon. Ale bylo mi divné, že to není jeho styl oblékání,“ jako se plácnu do čela, zatímco velitel nasadil poker face.

„Vemte ji do výslechovky a pošlete jí tam Coulsona,“ pak rezignoval a oznámil agentům , kteří mě vzali za paže a začali někam odvádět.

Naposled vrhnu pohled směrem k Alex a Avengers a s ostatními psy za zadkem zmizela v útrubách základny.

Po chvilce jsem už seděla ve vyslýchací místnosti na nepohodlné židli s připoutanýma rukama ke stolu.

„Klasika,“ znuděně si povzdechnu a položím si čelo na stůl. Alespoň to příjemně chladilo.

„Jeanne Stacyová?“ dovnitř náhle vstoupil nějaký muž soudě podle hlasu.