Quiet Nights 🌙completed🌙

part 1

Jiminieho ráno probral nastavený budík, v jeho chladném pokoji ubytovny, značíc že musí do školy. Zvedl se z ne moc vyhřáté postele s tenkou dekou a vydal se směrem ke své skříni, kde měl nějaké oblečení. Vylosoval si černé upnuté džíny, černé triko a světle růžovou mikinu s nápisem 'crybaby' uprostřed. Popadl kartáček společně s pastou a upaloval do koupelny, kde si plánoval vyčistit své zuby. Vyběhl z pokojíčku a posuvné dřevěné dveře od koupelny bez váhání odsunul. Nečekal, že někdo z jeho spolubydlících bude tak brzy vzhůru, proto se polekal, když uviděl jeho modrovlasého spolubydlícího, jak se krčí u umyvadla.

"Oh- p-promiň, nevěděl jsem že tu jsi"

Modrovlásek, jehož jméno nezná, k němu zvedl hlavu a s nečitelným výrazem jen kývl a vydal se na odchod. Neřekl ani slovo a vylezl z koupelny, zanechávajíc růžovovláska zmateného za sebou.
Jiminie si povzdechl a vykonal svou ranní potřebu, nachystal se do školy a vydal se na svůj další den ve škole, neboli jedno z utrpení jeho života.

-

'Bože to je nuda'
Tato slova poletovala v růžovovláskově mysli. Zbývali mu už pouze dvě hodiny aby mohl jít zpět na ubytovnu a zavřít se ve svém pokoji. Z jeho myšlenek ho vytrhl hlasitý smích tříčlenné skupinky kluků, kteří seděli na parapetu okna nedaleko něj. Nezajímalo ho čemu se smáli, avšak nechtěně se do rozhovoru zaposlouchal.
Nečekaně, byl o něm.
Růžovovlásek si pouze povzdychl a z batůžku si vytáhl svá sluchátka, které si hned nandal do uší. Nemá tu potřebu poslouchat kecy jeho spolužáků o tom, jak přiteplené je vzít si růžovou mikinu a nebo si na takovou barvu rovnou obarvit i vlasy. Kecy, nic než jen kecy.
'Můžu si dělat co chci' , pomyslel si.

-

Zvonění značíc konec jeho poslední hodiny Jiminieho donutil vyskočit rychle ze židle a následně odběhnout do šatny. Otevřel si svou skříňku odkud si vytáhl pouze své růžové tenisky a uklidil přezůvky do školy. Skříňku opět zamčel a mohl se vydat na svou ubytovnu, která se nachází asi 15 minut skrz park.
Když byl na půli cesty, měl pocit jakoby ho někdo sledoval a měl tendenci se neustále otáčet, aby se ujistil o své osamělé přítomnosti. Tolik ho to znervozňovalo, že si dokonce vyndal sluchátka, aby slyšel kroky nebo hlasy. Doopravdy však něco uslyšel za jeho zády. Smích. Přibližně tři lidé. Jiminie se nemusel znovu otáčet a bylo mu jasné, jaká tříčlenná skupinka to je. Možná příliš nahlas polknul a upravil si batoh tak, aby mu při běhu nespadl z ramen.
3...
2...
1...
teď nebo nikdy!
Růžovovlásek se rozběhl co nejrychleji dokázal a hned jak to udělal, uslyšel za ním zmatené výkřiky a následné rychlé klapání bot o zem. Dnes ho nenechají jen tak pláchnout.

První díl koťátka ^~^ ze začátku je to nic moc, postupně se to ale rozjede♥️ no každopádně doufám že se vám tento příběh bude líbit. Budu se snažit vydávat pravidelně 😅♥️♥️♥️