Quiet Nights 🌙completed🌙

part 10

Jimin byl ponořený do svých myšlenek. Byl právě na cestě na ubytovnu. Tae musel ještě někam odejít, takže nešel s ním. Přemýšlel nad tím, zda má jeho život stále cenu. Nemá v životě žádné cíle, žádné touhy a koníčky. I když, vždy si přál založit vlastní kavárnu, někde na rohu parku. Malou kavárničku, která by každému udělala radost.

"Dávej pozor!"

Jimin se vylekal a rychle zvedl pohled od země. Modrovlásek držel v rukách asi šest učebnic, ale neudržel jejich rovnováhu. Knihy začaly padat na růžovovláska. Dal si ruce nad hlavu a skrčil se, aby to nebolelo tolik. Dvě knihy mu dopadli na hlavu a když čekal že je konec, dal ruce pryč a vzhlédl nahoru.

"N-"

Yoongi ho chtěl varovat, ale bylo pozdě. Jiminovi ta nejtlustější kniha spadla do obličeje. Chytnul se za svou tvář, kam mu kniha spadla svým rohem a rozplakal se. Nebylo to nic vážného, ale docela dost to bolelo. Min upustil knihy na zem a objal celým svým tělem Jimina. Ten stále plakal. Štípalo to.

"Moc se ti omlouvám Jimine, to jsem nechtěl"

Jimin si otřel slzičky a usmál se. Jak by mohl takové modré roztomilé kuličce něco vyčítat?

"V pořádku"

Objal Mina nazpátek a pomohl mu sesbírat knihy. Jakmile to dokončil, podíval se Jiminovi do obličeje. Po jeho tváří stékala jedna malinká kapička krve. Yoongi si proto rychle otevřel dveře do pokoje, kam jen hodil knihy na postel a vyhrabal ze svého šuplíku kapesníčky a desinfekci. Hned jak Jimin uviděl desinfekci, chtěl začít utíkat, ale Min byl rychlejší a silnější. Chytil Jimina za ramena a povalil ho na postel, kde mu nad hlavou přidržel obě ruce jednou rukou. Do druhé ruky si vzal kapesníček na který dal trochu desinfekce a začal opečovávat jeho narůžovělou tvářičku. Jimin prvně sykl, ale pak si zvyknul a dokonce mu bylo trochu příjemné, jak se o něj modrovlásek stará.

"Tak, hotovo"

Min odhodil kapesníček, ale ruce Jimina nepustil. Jimin byl rudý až kdo ví kde a snažil se si nějak schovat obličej rudý od studu, ale neměl kam. Zírali si navzájem do očí dobrých pět minut, ale Min se pak odtáhl a Jimina pustil.

"Jimine, zítra jdu s tebou ráno do školy, nezapomeň"

Jimin přikývl a usmál se. Na jednu stranu se mu přestava, že bude chodit spolu s modrovláskem, líbila. Stále mu však dělali starosti šikanátoři. No, snad to dopadne dobře.

-

Ráno když už oba chlapci byli připraveni jít do školy Min překvapil Jimina. Vyšli ven z ubytovny a aniž by si to Yoongi uvědomil, chytil Jimina za ruku a propletl si s ním prsty. Jimin se prvně zarazil a pohlédl na jejich spojené ruce. Zastavil se v chůzi na což se na něj modrovlásek otočil a tázavě si ho prohlížel. Když se nic nedělo a opět na sebe jen zírali, Jimin jen mávnul volnou rukou na znamení, že se nic neděje a šel dál. Celou cestu se nemohl soustředit na nic jiného než na jejich spojené ruce. Soustředil se na teplo jeho ruky tak moc, že si ani nevšiml když kolem něj procházela tříčlenná skupinka.

"Buzíku, do školy jo?"

Až po té větě Jimin zvedl svůj pohled a spatřil je. Zastavil se a jen pozoroval jak se vzdalují. Ráno ho nikdy nebijí, vždy jen po škole, takže se neměl čeho bát. Jenže teď modrovlásek slyšel a viděl co se děje. Podíval se na něj a Min ho doslova propaloval pohledem.

"Něco mi vysvětlíš až přijdeme ze školy"

Jimin pouze polknul a věděl, že se tomu nevyhne. Proč se to muselo stát? Nechce, aby to věděl. Bude ho za to nesnášet, přestane se s ním bavit a třeba ho taky začne šikanovat. Jen to ne, prosím.