Quiet Nights 🌙completed🌙

part 2

"Jimine, nechceš mi něco povědět?"

Jimin jen záporně zavrtěl hlavou, kterou hned následně i sklopil, aby se nemusel koukat na lítostivý pohled své doktorky. Ta jen nevěřícně zakroutila hlavou a povzdechla si. Přesunula se ke svému starodávnému počítači a začala do něj zapisovat Jiminovu zprávu. Jimin si zatím zpět navlékl triko a sklopil hlavu.

"Jimine..."

Doktorka nezvedla pohled od obrazovky počítače a začala poučovat mladého růžovovlasého chlapce. Trochu růžovovláseka znepokojovalo, že s ním doktorka ani nenavázala oční kontakt.

"Víš, že kdyby se cokoliv dělo, můžeš mi to říci. Pokud to zajde dále, budu to muset nahlásit na policii"

Jimin sebou trhl a vytřeštil oči na podlahu. I přes to, že tušil, že něco takového přijde, nechtěl si to přiznat. Už tolikrát si přemítal, že by byl konečně osvobozen od bolesti a všech problémů kdyby to nahlásil. Jenže má strach, že až si odpykají svůj trest, vrátili by se a ublížili mu milionkrát více. Hlasitě polknul a kývl hlavou.

"Tady máš recept na prášky proti bolesti, ale pokud ti ani ty nepomohou, tak musíš přijít znovu, ano?"

Jimin opět beze slova kývnul a převzal si svůj recept na další jeho prášky.

-

"D-dobrý den"

Jimin slušně pozdravil slečnu, která stála za pultem a podal jí svůj recept. Ona si ho jen prohlédla a vydala se kamsi do skladu. Vrátila se s modrou krabičkou, ve které bylo jeho vysvobození od nesnesitelné bolesti.

"Tak, berte pouze ráno před snídaní a pokud to bude nutné, večer před spaním po večeři. Nikdy si jich neberte více, jinak se předávkujete a můžete zemřít"

Jimin tiše kývl na vše co mu sestřička řekla a převzal si prášky, za které následně zaplatil.

-

Jiminie došel do ubytovny, kde ze sebe shodil těžký školní batoh. Otevřel dveře do svého pokoje a ihned zatáhl žaluzie. Povzdechl si, když zjistil jak moc velká zima v pokoji opět panuje. Je tu nad 100 pokojů, avšak jen ten jeho nemá topení. Došel ke své skříni odkud vytáhl svou světle žlutou mikinu a nasadil si ji, nebo by měl omrzliny. Vytáhl si z batohu svůj plánovač a učebnici literatury a zasedl ke svému psacímu stolu.

-

Uběhly asi dvě hodiny od doby co Jimin přišel a ani na krok se nehnul od knihy, kterou četl. Schody do nebeského pokoje. Jak krásný název pro knížku, pomyslel si.
Kéž by měl také tak krásný vztah jako Lumír a Milena. Lumír miluje knihy, literaturu, hudbu a kresbu a je velice milý k ženám. Milena je ten typ ženy, kterou by každý chtěl. Nádherné dlouhé vlasy, krásná vytvarovaná ňadra, postava jaká by měla být, prostě dokonalost sama. Lumír začal Mileně posílat nádherné dopisy a ona se do něj následně zamilovala.
Jimin se prudce otočil když uslyšel vrznutí dveří, jenže nikdo tam nestál. Dveře byly jemně otevřené. To musel být průvan. Co jiného by to taky bylo? Růžovovlásek zaklapl knihu a vytáhl ze svého batohu modrou krabičku s prášky. Jeden do sebe hodil a vydal se do sprchy.

-

Kdy jsem tak moc přibral? Ptal se Jimin sám sebe, když se prohlížel v zrcadle. Občas si mezi prsty chytil svou nadbytečnou kůži a shrnul dolní ret. Nebyl nikdy spokojený se svou postavou. Užíral ho fakt, že by musel někdy vyjít v plavkách ven a měl tolik tuku na těle. Proto, teď v létě, byl bílý jako stěna i přes neuvěřitelná vedra venku. Opět si povzdechl a s ručníkem obmotaným kolem pasu vyrazil zpět do pokoje.

Hurt and pain.
There's much to gain.
Peace and love.
It's all the same....