Quiet Nights 🌙completed🌙

part 3

"Poslyš Jimine, nemám čas na to řešit blbosti. Stačí, že ti platíme ubytovnu a ty chceš ještě kvůli takovým blbostem měnit školu? Zapomeň!"

"Ale mami-"

Položila to.
Jimin se rozplakal. Řekl jeho matce, že ho tady na škole šikanují a bijí ho, ale jak vidno, jeho matku to nezajímá. Dělá jako by neměla na chleba, při tom její manžel má tu nejúspěšnější firmu v celé Koreji a ona pracuje jako jeho sekretářka. Jeho rodiče však nikdy nebyli ochotni se o něj moc starat. Neměl se čemu divit. Plakal asi dvě hodiny v koupelně, pak ale přešel uplakaný ke svému stolu, na kterém ležela modrá krabička. Vytáhl z ní již otevřené plato s potahovanými tabletkami a jednu si vytáhl. Co kdybych si dal dvě? To mi neuškodí, ne?
Hodil do sebe dva prášky a zapil to obyčejnou vodou. Na chvilinku se mu zatočila hlava a on po chvilce přestával cítit své nohy. Nestihl ani dojít ke své posteli a složil se k zemi.

-

Růžovovlásek prudce otevřel oči a posadil se, ale ihned toho litoval. Položil se opět zpět do peřin a snažil zaostřit co se děje, kde je a jak se dostal do postele. Když byl jeho zrak už trochu použitelný, zpozoroval vedle sebe na nočním stolku sklenici vody a vedle ní papírek. Pomalinku se posadil, natáhl se pro sklenici vody, kterou mimochodem ihned celou vypil, a chytl se za hlavu. Když to po nějaké chvilce přestalo, natáhl se pro papírek.

Našel jsem tě tu ležet na zemi, tak jsem tě přenesl do postele. Jen mi nejde do hlavy, proč jsi si vzal dva, když máš jasně předepsaný jeden prášek, koťátko.

S

S? Kdo je to? A jak ví kolik mám předepsaných prášků? Jimin se koukl na svůj psací stůl a všiml si své modré krabičky. Oh. Praštil sebou zpět do peřin a zavřel oči. Nechce na nic myslet, nemá na to sílu.

-

Ráno když se růžovovlásek vydal do školy, čekalo na něj v jeho skříňce překvapení. Dopis? Jimin se natáhl pro růžovou obálku a opatrně ji otevřel.

Ta obálka měla pěknou růžovou barvu jako tvoje vlasy a já si na tebe vzpomněl když jsem ji viděl, tak jsem ji musel vzít. Miluju tvoje vlasy. Jsou nádherné a jemné na pohled.

S

Zase on? Jimin si pomyslel, že je to jako by S byl jeho stalker, jenže překvapivě to Jiminovi nevadilo. Naopak, bylo to romantické. Usmál se a dopis si schoval do svého batohu. Přezul se a vydal se do třídy. Další náročný den.

-

"Hej buzničko!"

Ne

"Notak, otoč se, nebo si to uděláš ještě horší"

Ne prosím

"Tak slyšíš ty teplouši!?"

Zachraňte mě někdo. Kdokoliv
Jimin se pomale otočil, měl slzičky v očích i přes to, že mu ještě nic neudělali. Moc dobře věděl, že přijde horší. Jeho pohled byl zabodnutý do špiček jeho bot, dokud se tam nepřipletli další tři páry bot.

"Měl by jsi si nechat oholit tu hrůzu"
"Je to jako by ti někdo vyblil cukrovou vatu na hlavu"
"Pomůžeme ti s holením jestli chceš"

Ne
Ne prosím, jen to ne

"Tak jsi němej nebo co?!"

Jimin dostal pěstí do břicha a skácel se k zemi. Slzám už dával volný průchod. Kopance přicházeli snad ze všech možných stran, jenže on má jen dvě ruce, kterými si chránil obličej. Jako vždy, aby nikdo nic nepoznal. Ještě před tím než omdlel kvůli bolesti však uslyšel křik nějakých lidí, které neznal. Poté na pár sekund omdlel.

-

"Pane! Proberte se! Zavolejte někdo sanitku proboha!"

Jimin sebou trhnul a okamžitě se probral. Slovo sanitka ho děsilo nejvíce. Ani nepoděkoval za záchranu a s velkými bolestmi se rozběhl na ubytovnu, ignorujíc, že za ním lidé křičí.