Quiet Nights 🌙completed🌙

part 21

První noc v jeho novém bydlišti probíhala překvapivě dobře. Čekal, že nebude moci usnout kvůli změně prostředí, ale když si lehl, do pěti minut byl tuhý. Ráno ho vzbudil jeho řvoucí budík. Vstal z vyhřáté postele a namířil si to do koupelny, kde vykonal všechnu potřebnou ranní hygienu, mezi kterou patřilo vyčištění zubů, umytí obličeje a úprava vlasů. Nanesl si do nich malinko gelu a vmasíroval si je do vlasů, které následně rozházel po svém čele. Málokdy nosil vlasy vyčesané nahoru, nerad odhaloval svoje čelo. Nikdo mu nikdy ale neřekl, že jeho vlasy tak vypadají úžasně, protože to ukazovalo jeho velice atraktivní obličej. Před dvěma lety nebyl ještě tak úplně dospělý, teď jeho rysy jasně značily, že pubertu má dávno za sebou. 

Došel k teď už své skříni, odkud vytáhl černé upnuté džíny a k tomu si vzal bílou košili, na kterou pak nasadil i černé módní sako. Ještě se před odchodem z pokoje prohlédl v zrcadle a když usoudil, že vypadá přijatelně, vydal se směr kuchyně. Tam si připravil něco malého k snídani a aby udělal radost svému milému spolubydlícímu, tak přidal navíc. Nandal si pár kousků zeleniny na talířek, k čemuž si namazal máslo na chleba a pustil se do toho. Když dojedl, Namjoonovu porci také nandal na talíř a schoval ji do lednice, aby tam chleba netvrdnul. Sám pro sebe přikývl, popadl svou pracovní tašku a tiše pomocí klíčů, které mimochodem den před tím dostal od něj, zavřel. Sešel schody a když vyšel z vchodových dveří ven z paneláku, do nosu ho udeřila dávka ranního vzduchu. Kolem něj se na silnici občas prohnalo pár aut. Bylo brzy ráno, proto tu nebylo tak rušno. Vykročil tedy po cestě, která měla údajně vést do jeho nové práce. Byl docela natěšený, protože jeho práce ho prozatím vždy bavila. Brigádníčkoval sice jen u jednoho svého známého za pár drobných, jenže jemu to stačilo. Navrhoval nové oblečení pro muže. Nikdy si nemyslel, že by se k takovému povolání dostal, no pak začal pracovat tam a už to bylo. Tak skvěle mu to šlo a chytil se rychle, že dostal nabídku v jedné z nejlepších návrhových firmách. Nic mu nebránilo, takže neváhal a nabídky se ihned chopil. No a teď je tady.

Stojí před prosklenými dveřmi vysoké budovy a povzbudivě se bouchá pěstičkou do hrudi. Vydechl přebytečný vzduch a strčil do dveří, které se s lehkostí otevřely. Zašel k recepci, kde se na něj mile vypadající černovlasá slečna usmála.

„Dobrý den, jsem Jimin Park. Nastupuji jako nový zaměstnanec a potřeboval bych vědět, kam přesně mám jít"

Recepční se ovšem usmála opět a s radostí mu řekla, kam by měl jít. Údajně třetí patro, poslední dveře na konci chodby. Přikývl a vydal se k výtahu, ve kterém překvapivě nikdo nebyl. Pravděpodobně všichni spěchali a výtah si vzít nemohli dovolit, proto zvolili schody. Když reproduktor oznámil třetí patro a dveře se otevřeli, Jimin si nemohl pomoct, ale byl nevózní. Pomalým krokem si to loudal k posledním obrovským dveřím. Zhluboka se nadechoval a vydechoval. Zůstal chvíli nehybně stát, když však popadl odvahu, ze slušnosti zaklepal a vešel. V místnosti se nacházely stoly z dubového dřeva a u každého se nacházel nějaký člověk, který zapálený do své práce nespozoroval ani příchod nového zaměstnance. Stěna naproti němu byla též prosklená. Stál tam jako solný sloup a nevěděl, co by měl udělat. Po chvíli se za ním však objevil nějaký vysoký chlapík a málem do Jimina strčil, kdyby se neubrzdil. 

„Sakra! Dávej pozo- ty jsi ten novej?"

Jimin jen přikývl a nervózně se usmál. Muž naproti němu, očividně starší jak on, nebyl příliš sympatický. Vyrazil k němu rukou a on mu ji s úsměvem přijal.

„Jsem Seokjin Kim, Jimine. Pojď za mnou, zavedu tě do tvé kanceláře"

Černovlásek se tedy vydal za Seokjinem a zíral mu při tom na záda. Měl tak široká ramena, že přes ně ani neviděl. Došli do nějaké kanceláře úplně oddělené od ostatních, kde byly pouze tři stoly. Dva menší a jeden obrovský. Vypadal jako toho, kdo to tu řídí. Na stole byla spousta papírů, ale byly pečlivě urovnané a určitě i podle abecedy. 

„Tenhle stůl bude tvůj, tamhle ten je můj. Ten velkej je našeho šéfa, kterej to tu celý vede, ale skoro se tu neukazuje. Když už se tu ukáže, je to jen pozdě večer, kdy už tu nikdo není"

Chápavě kýval hlavou a mezitím si odložil svou pracovní brašnu na stůl. Už teď na něm byly dva štosy papírů, které bylo pravděpodobně potřeba zpracovat, podepsat a vyřídit.  A opravdu se nemýlil. Hned co na to pomyslel mu Seokjin oznámil, že je potřeba je všechny setřídit a podepsat a že jestli to chce stihnout do večera, musí si pohnout. S tím opustil místnost a Jimin zasedl za stůl, kde se dal ihned do práce. Nemohl si stěžovat. Bavilo ho to.

-

Asi po čtyřech hodinách pilné práce byla přestávka na oběd, se kterou Jimin podepsal poslední papír a vyndal si oběd, který si ráno nachystal společně se snídaní. V klidu jedl, když se rozrazily dveře a v nich stál od pohledu trochu rozzuřený Seokjin. 

„Děje se něco?"

Optal se opatrně Jimin a vykulil oči, když dlaněmi bouchl do stolu. Hluboce mu zíral do očí, že si Jimin myslel, že mu prokouká díru do hlavy. 

„U-um, Kime?"„Neříkej mi Kim. Jsem pro tebe pouze Seokjin. Teď mi řekni kde bydlíš a s kým"

Černovlásek se trochu zalekl rázného tónu, který vycházel z jeho úst. Hlasitě polkl poslední sousto, které mu viselo v krku a odpověděl :

„Bydlím asi kilometr odtud, s Namjoonem K-"

Pak si to uvědomil. Mají stejná příjmení. V Korei má ale většina lidí stejná příjmení, tak by to mohla být pouze náhoda.

„Ten bastard"

Praštil pěstí do stolu a nasraně odešel. Co to sakra bylo?