Quiet Nights 🌙completed🌙

part 12

"... a takhle. to vlastně celé vzniklo, proto mě začali šikanovat"

Jimin dovyprávěl Minovi svůj příběh a setřel si své slzy stékající po jeho tvářích. Sklopil hlavu tak, aby na něj Yoongi neviděl, protože se za sebe styděl. Styděl se za to, že zde před ním pláče. Nemohl si pomoci a stále se jen ze všeho obviňovat. Vždyť ta muka která prožíval si nikdy nezasloužil, tak proč by se jen za to obviňoval?
Yoongi se usmál a svůj pohled přesměroval na ruce Jimina. Posunul se blíže k němu, propletl si s ním své prsty a koukl se mu do očí.

"Jimine, co by jsi si v životě nejvíce přál?"

Růžovovlásek se na chvíli zamyslel nad jeho otázkou a přemýšlel co by vlastně v životě nejvíce chtěl. Neměl moc na výběr, pravda, ale jedna věc kterou by chtěl opravdu ze všeho nejvíce se přece jen našla.

"Chtěl bych svobodu"

Min se uchechtl, jakoby tušil že Jimin přesně tohle řekne. Na jeho tváři se objevil úšklebek a v jeho očích se objevilo něco špatného. Něco, co Jimina velice znepokojilo a vyvedlo z míry. Vypadalo to jako by mu chtěl ublížit. Jeho oči vypadaly jako oči samotného ďábla.
Růžovovlásek naklonil hlavu na stranu jako nechápavé gesto a zkoumal Mina. Nechápal jeho reakci.

"Chceš-li svobodu, musíš pro ni také něco udělat"

Jimin trochu posmutněl, protože čekal něco více povzbudivého. Je to jakoby mu právě zhoršil náladu o sto procent. Znáte to také, ne? Jedete na horské dráze až úplně nahoru, chvíli se projíždíte po pár kopečcích a najednou se prudce svezete až úplně dolů. Váš žaludek to nestíhá pobírat a vám se udělá nevolno. Stejně to funguje i v reálu. Prožíváte nejlepší chvíle svého života, když najednou se vše zkazí, vytratí se všechno dobré a vaše srdce se roztříští na miliony kousíčků.
Min se usmál a pohladil růžovovláska po tváři. Nebylo to normální pohlazení. Ani přátelské, ani milostné, ne. Mělo špatnou energii. Cokoliv co momentálně modrovlásek podnikl mělo špatný vliv na Jimina. Bylo to jakoby ho tím pohlazením stahoval do pekel.

"Mohu ti dát svobodu"

Jimin se zmateně zatřásl z návalu stresu a nejistoty z modrovláskových akcí. Proč na něj najednou působí tak negativně? Vždyť ještě před pár dny ho pouhý jeho dotek, pouhý jeho pohled uklidnil.

"Jak?"

Min nic neřekl a shlédl dolů na koleje a pak zpět na Jimina. Nadzvedl obočí jakoby se ho tázal na svolení, avšak Jimin téměř automaticky zakroutil záporně hlavou. Vytrhl se Minovi ze sevřetí a postavil se na nohy. Min však zůstal klidný a stále pozoroval koleje.

"Jsi blázen? Chceš abych se zabil?!"

Modrovlásek se usmál spíše pro sebe, zavřel na pár sekund své oči a poté pohlédl na vystrašeného Jimina.

"Mohli bychom skočit společně"

Nebudu vám lhát, Jimin na chvíli váhal. Měl by jeho život nadále cenu? Vždyť nikoho nemá, jediný kdo mu kdy byl oporou je Hobi a s tím už se skoro nevídá. Proč by také měl svého nejlepšího kamaráda neustále obtěžovat, když má každý z nich svůj vlastní život. Nebyl však ještě natolik ovlivněn a opět záporně zakroutil hlavou. Otočil se k Minovi zády a přemýšlel zda má odejít.

"Pověz mi, proč jsi mě sem zavedl"

Min si povzdychl a promnul si svými dlouhými prsty čelo.

"Říkal jsem, že-"

Jimin mu skočil do řeči. Momentálně ho nezajímalo že nepřišel čas nebo něco podobného, chtěl to vědět.

"To mě nezajímá že není čas, chci to vědět"

Modrovlásek byl na chvíli překvapený, ale chápal Jimina. Opět otočil hlavu na koleje a po jeho líci stekla slza, což však Jimin nemohl vidět.

"Chtěl jsem ti navrhnout, zda by jsi se mnou spáchal sebevraždu"