Quiet Nights 🌙completed🌙

part 23

Ráno Jimina probudil jeho už dříve nastavený budík. Párkrát si zanadával, protože se mu zdál zrovna velmi záživný sen o jeho Yoongim. Byl po dlouhé době úchylný a ne smutný, depresivní. Poslední dobou však černovlásek myslí jen a pouze na sex, ani neví čím to je. Došel dokonce i do fáze, kdy si musel odskočit na záchod, protože v jeho klíně se nahromadilo poněkud příliš energie.

Zpět ke vstávání. Zvedl se z vyhřáté postele a se zpoceným tělem se vydal do koupelny. Divil se, že nebyl jeho kamarádíček tam dole nabuzený, po tak divokém snu. Pouze nad tím ale pokrčil rameny a na jednu stranu byl rád, že to takhle brzo nemusel řešit. Svlékl ze sebe mokré pyžamo a hodil ho do koše na prádlo. Vykonal obvyklou ranní hygienu, přešel ke skříni zabudované ve zdi a vytáhl svůj pracovní oblek. Jelikož svoje jediné černé sako včera večer hodil do špíny, musel si vzít svoje tmavě modré. Vylosoval tedy i tmavě modré kalhoty a k tomu všemu čistě bílou košili. Tu si do kalhot zastrčil a pořádně si utáhl pásek, díky čemuž se mu zvýraznil hubený pas. Vyšel z pokoje s pracovní taškou přes rameno a chtěl jít do kuchyně, kde by připravil snídani jako předchozí den. K jeho překvapení před kuchyňskou linkou stál Namjoon a pohupoval svými boky do rytmu tiché hudby. Jimin se nad ním musel pousmát. Bylo vtipné pozorovat, jak zápasí s pytlíčkem pepře. S jeho obsahem chtěl pravděpodobně ochutit míchaná vajíčka, teď už trochu tmavá, ale nedařilo se mu to. Povzdychl si a tašku shodil z ramene, která tiše dopadla na zem. Přistoupil k pánvi s vajíčky a zamíchal je. Vytrhl mu sáček s pepřem z ruky, roztrhl ho a nasypal přiměřené množství do nich. Jen se na svého spolubydlícího povzbudivě usmál a když byla vajíčka hotová, nandal je do dvou misek. Mezitím Namjoon vyndal příbory a položil je pečlivě na stůl. Přidal k tomu i dva kapesníčky, aby se měli potom do čeho utřít. Zasedli za stůl a každý si vychutnával svá vajíčka, utápějící se ve vlastních myšlenkách.

„Těšíš se dnes do práce?"

Optal se ho Namjoon a neodtrhl pohled od své misky. Pročítal si na mobilu pravděpodobně nějaký článek soudě podle pohybů jeho prstů.

„Asi ano, ale nejsem si nějak jistý"

Nic na to neodpověděl. Pouze kývl hlavou a když viděl, že oba dva dojedli, sklidil ze stolu. Jimin poděkoval a zvedl se, připravujíc se na odchod. Rozloučil se s jeho spolubydlícím a vydal se cestou podél silnice do práce. Bylo okolo desáté ráno, slunce už svítilo jako o závod a pálilo do zad. Jakoby každou chvíli mělo vypálit díru do jeho zad a co nejhůř, do jeho hlavy. Cestu už si pamatoval, proto se ani nehlásil na recepci a vydal se rovnou k výtahu, kde zmáčkl číslo podlaží 3.

Zasedl za svůj pracovní stůl a chtěl se pustit do práce - vyplňování a razítkování papírů -, ale žádné na stole nebyly. Jako na zavolanou do kanceláře vtrhl Seokjin, pouze s jedním papírem v ruce. Usmíval se, tak to vypadalo, že jeho zlost vypršela.

„Nazdárek, Chime. Mám tu pro tebe jednoduchou práci. Prostě, tady máš figurínu-"

Položil mi na stůl papír, na které byla figurína. Stála v uvolněné, stále však v galantní, pozici. Na sobě neměla nic. Byla to prostě figurína, bez jakéhokoliv oblečení a já předpokládám, že budu mít za úkol jí navrhnout nějaký kostým.

„-chci, aby jsi jí navrhl nějaký pěkný oblečení. Mužský prosím tě"

Kývl k němu hlavou. Popadl tužku a začal dumat nad tím, co by mohl udělat jako první. Většinou začíná kalhotami, ke kterým dodělá vršek a poté řeší vše ostatní. Nemůže přeci začít botami a teprve potom navrhnout zbytek, ne? Ještě než Seokjin však zmizel z kanceláře ho zastavil. Chtěl zjistit, proč se ta firma jmenuje tak, jak se jmenuje.

„Hej Jine, proč se tahle firma jmenuje Somi?"

On jen pouze pokrčil rameny a šel pryč. To jsi mi teda pomohl, pomyslel si. Dal se tedy do práce. Sledoval figurínu svýma tmavýma očima a dumal, jakou barvu by zvolil. Zavřel oči a nechal svou fantazii se vyřádit. Vždycky to takhle dělal. Stále se zavřenýma očima kreslil postavičce její kostým. Nevěděl, co se tam vytvoří. Věděl jen, že to nebude nic na co by mohl být pyšný, protože jeho mysl byla opět zaplavena úchylností.

Když dokreslil poslední detail, hluboce vydechl. Chtěl otevřít oči a svůj výtvor si prohlédnout. Co se však nestalo? Otevřel oči a papír pryč. Zvedl svůj pohled jen aby zjistil, že jeho návrh drží někdo, koho nezná. Nikdy ho tu neviděl. Jeho vlasy měly černou barvu, stejně jako ty Jimina. Měl jednu ruku zastrčenou v kapse kalhot a druhou držel jeho výkres, který si soustředěně prohlížel. Barva jeho očí byla taktéž černá. Vypadal jako samotný satan, Měl však rudý oblek a černou košili pečlivě zastrkanou do jeho kalhot. Měl neuvěřitelně přitahující tělo. V kalhotách jeho zadek neuvěřitelně vyčníval, nejeden by si ho chtěl zmáčknout. Když si Jimin uvědomil že skoro slintá, pusu zavřel. Černě zbarvené oči neznámý přesunul do těch Jiminových, který sebou trhl. V jeho výraze se neodrážela jediná emoce, dokud se však neušklíbl. Projela jím vlna vzrušení, která se nebezpečným tempem přenášela do jeho klína. Měl chuť se na místě profackovat. Chtěl tak moc se od těch očí odtrhnout, ale jakoby ho něco nutilo do nich zírat. Zdálo se mu, že se zastavil celý svět. Oba dva tam jen tak stáli a navzájem si zírali do očí. Bylo to jako oklepaný příběh ze špatné pohádky. Stáli by tam pravděpodobně takhle ještě dlouho, pokud by neznámý neodtrhl pohled a nepromluvil. Zadíval se opět na jeho nákres a z jeho úst vyšlo :

„To je velice obdivuhodné. Kde jste vzal inspiraci, pane..."

Jimin se z jeho hlasu oklepal. Byl tak moc hluboký a hrubý. Jeden by z něj měl strach. Byl si jistý, že kdyby stál, jeho kolena se podlomila.

„Park"

"...Parku?"

Otázal se a Jimin se znovu ošil. Měl husí kůži po celém těle. Rád by mu odpověděl, ale jak má odpovědět když ani neví, co tam vlastně nakreslil? Nejrozumnější bude to svést na fantazii.

„To víte, mám rozšířenou fantazii, pane"

Usmál se co nejlépe uměl a nervozně si promnul ruce mezi sebou. Co to jen jeho přítomnost s ním dělá? Neznámý se uchechtl a divně se zašklebil. Položil nákres zpět na stůl a spojil s ním ještě jednou oční kontakt.

„To jistě ano"

Otočil se na patě a odešel pryč z místnosti. Ještě chvíli Jimin zíral na zavřené dveře a úlevně si vydechl. Poté přesunul oči na svůj nákres a zakřičel na celou kancelář.

„To si ze mě děláte prdel!"