Quiet Nights 🌙completed🌙

part 16

 Jimin se zarazil a otočil se na nezvanou tříčlennou skupinu vetřelců, kteří narušili tak nádhernou chvilku mezi ním a Yoongim. Vždyť se skoro políbili na pláži, pod svítícím měsícem, kdy je osvětlovala jenom jeho záře, no není to romantické? Jaký pár by nechtěl někdy zažít takovou chvilku? Vždyť, notak, nelžeme si.

  „Co tím myslíte? Jsem tu s ..kamarádem"

Otočil se na Mina a usmál se nad jeho zmatenou tváří. Momentálně neměl ani trošičku strach z chlapců, kteří se ho pravděpodobně chystali zbít tak, že ho už ani jeho nevlastní matka nepozná. Ta by ho však nepoznala ani kdyby si jen přebarvil vlasy, co si budeme vykládat.

Utápěl se v očích modrovláska tak moc, že si ani neuvědomil jak blízko se u chlapce, říkejme jim opět šikanátoři, nacházejí. Pořád sledoval jeho sladký ustaraný pohled, i přes to, že do něj začali šikanátoři jako smyslů zbavení mlátit. Sesunul se k zemi nepřerušujíc oční kontakt s Minem. Po chvíli si však uvědomil, co se okolo něj vlastně děje. Jeden z chlapců ho silně kopl do břicha a velice dobře se trefil, protože právě to Jimina donutilo odtrhnout pohled od jeho milovaného společníka. Chtěl křičet, chtěl plakat, chtěl se bránit, ale kdo by měl po takové nakládačce vůbec energii na to se postavit, natož se prát? Ležel v mokrém písku a čekal, kdy to šikanátory přestane bavit, ti však nevypadali, že by je to nebavilo. Ba naopak, dosti viditelně se v tom vyžívali. Kopali do něj všude možně, občas se sehnuli k jeho krásnému obličeji a udeřili ho do něj pěstmi. Jimin cítil, že každou chvíli přijde o vědomí a chlapci to poznali také, proto přestali, avšak neskončili úplně. Vyzvedli Jimina silou na nohy, dotáhli ho k blízké popelnici a do té ho hodili. Kopali do popelnice, dokud je i tohle nepřestalo bavit. Poté ji dotáhli k vodě, pomocí zámku zavřeli víko a převrhli popelnici do moře. Jakmile si růžovovlásek uvědomil, že mu hrozí velice nepříjemná smrt, snažil se popelnici nějakým způsobem prokopnout či odemčít, ale nic nepomáhalo. Došlo mu, že tam někde stále stojí Yoongi, a tak začal volat o pomoc. Myslíte, že mu na pomoc přišel? 

Do popelnice začala natékat voda. Jimin plakal, hodně. Měl strach ze smrti, kdo by neměl. Vodu měl již po kolena a ucítil, jak dopadl na dno. Nebylo to tak hluboké, avšak to stačilo na to, aby se tam někdo tímhle způsobem utopil. Ještě párkrát zakřičel zoufale o pomoc, když si však uvědomil, že je pod vodou, kde ho nikde nemůže slyšet, a voda sahala již po jeho bradu, vzdal to. Plakal, místy se trhaně nadechl a loučil se se životem.  

  „Proč jsi mi jen nepomohl, Yoongi?"

Růžovovlásek zavřel oči a ani se nenadechl, když se popelnice naplnila úplně. Smířil se. Smířil se s tím, že dnes, teď a tady zemře. Už to přicházelo a on to moc dobře věděl. Cítil totiž, jak jeho plíce slábnou. Tlačilo ho na hrudi a mozek vysílal signály do těla, že mu dochází kyslík a musí se nadechnout, ale nebylo čeho. Jeho hlava začala pumpovat a po chvíli už byla jen tma. Jestliže jste člověk s nízkým tlakem, víte jaké to je zemřít. Rychle se zvednete, váš tlak to nezvládne, vám se začne motat hlava a před očima se vám zatemní. Někdy to ustojíte, avšak v druhém případě ztratíte vědomí. Utopení je ovšem mnohem horší pocit, pořád však chápete, jaká je smrt pocit. Uvolňující, zároveň jako by jste byli na horské dráze a vám se dělalo nevolno. Přesně tak se cítil Jimin před tím, než do bezvědomí upadl. Je tohle konec?