Quiet Nights 🌙completed🌙

part 26

Sliny v černovláskově hrdle najednou zajely příliš hluboko a jeho dávicí reflex je donutil se ihned vrátit zpět na jazyk. Div nevykašlal svoje plíce se prudce posadil mlátíc si do hrudi. Když se konečně celá jeho duše uklidnila, zhluboka se nadechl a vydechl. 

Vypálil bosý z bytu, s rozepnutými kalhoty, košilí uvolněnou na 2 knoflíčky a divokým rozcuchem na hlavě. Po ani ne deseti minutách doběhl ke skleněným dveřím a nehledě na zmatené pohledy ostatních vyběhl schody do jeho kanceláře.
Možná tam ani nebude, kdo ví, ale na to momentálně Jimin vůbec nemyslel. Ani se nestihl pořádně nadechnout a stál před velkým stolem jeho šéfa. Seděl tam. V klidu a na tváři se ku rozléval potutelný úsměv.
Jiminova chodidla byla v jednom ohni. Přeci jen, běhat bosý po cestě plné kamínků není nic příjemného. Když konečně popadl malinko dech, praštil pěstmi do stolu. Byl naštvaný, kdo by ale nebyl? Přišel si zostuzený, ponížený a nerespektován.

„Co to má znamenat?! Já jsem řekl, že nechci, aby to kdekoliv bylo zveřejněno!"

Muž v červeném obleku stále uvolněně seděl na své očividně pohodlné židli a nepohnul ani svalem. Pobaveně ho jen sledoval, což Jimina ještě více vytáčelo. Dostával se ke své hranici. Měl tak moc velkou chuť jeho šéfa praštit. Není tu ani týden a už ho tu všechno tak neuvěřitelně štve, že by se jeden divil. 

Došla mu trpělivost, proto obešel obrovský stůl a postavil se těsně před židli na které seděl. Díval se mu zpříma do očí, díky čemuž se mu do nich dostaly ještě větší plameny hněvu. Kdyby mohl vraždit pohledem, je milionkrát mrtvý. Chvíli tam jen tak stál, dokud se nezmohl na slova.

„Tu fotku, stáhnete, nebo se neznám"

Somi se ale uchechtl. Posmívá se mu? 

„Ale prosím vás, pane Parku, přece nejste tak hloupý aby jste si myslel, že tu fotku už nevidělo miliony a miliony lidí"

Jimin se zarazil. To je pravda. I kdyby to teď stáhl, někdo si to už stoprocentně vyfotil, takže by to nahrál znovu a s tím už by nic neudělal. Poraženě si povzdechl a svěsil hlavu dolů, nechávajíc pohled na svém těle. V tu chvíli si uvědomil jak neupravený je a že před jeho šéfem stojí s rozepnutým páskem a zipem u kalhot, košilí chaoticky vystrčenou z kalhot a též rozepnutou. Jeho líčka zrudla.

„Očividně jste měl doma něco velice důležitého na práci, vzhledem k vašemu...vzhledu"

'Drž hubu, nebo ti jednu fakt napálím,' pomyslel si Jimin.

Odvrátil hlavu tak, aby mu nebylo vidět do obličeje. Jeho rudé tváře a pot na čele z běhu toho dost prozrazoval. Styděl se za sebe. Otočil se zády k jeho šéfovi a chystal se odejít pryč. Nechtěl tu s ním být už ani minutu, protože to bylo očividně dost marné. 

„Zastavte se" 

Dominance z jeho hlasu přímo sršela. Aniž by černovlásek chtěl, musel se zastavit. Stál k němu zády a čekal, co z něho vypadne. V koutku oka zaregistroval červené sako a trochu se lekl. Zvenku však nedal nic najevo. Somi si stoupl do jeho těsné blízkosti před něj a chvíli si ho jen tak prohlížel. I přes to, že se mu nekoukal do očí, ten pohled na sobě cítil. Kdo by taky necítil? Jeho oči jsou tak moc pronikavé až to přivádí k šílenství. 

Ruka jeho šéfa se pomalu přibližovala ke knoflíčkům jeho košile. Jimin chtěl poodstoupit, ale druhá ruka, která se ocitla na jeho pase, mu v tom zabránila. Chtěl se vzpírat, chtěl protestovat, ale něco mu v tom bránilo. Byl proti němu tak moc bezmocný. Na jeho pravém boku, tam kde ležela jeho velká dlaň, ho to pálilo. Jako oheň, ale příjemný oheň. Pod tím dotekem se celé jeho tělo otřásalo. Měl co dělat, aby se udržel na svých nestabilních nohách. 

Somi šikovně jednou rukou zapnul dva neposedné knoflíčky a jakmile byl hotov, přesouval se pomalu ke kalhotám. Položil své tlapy na hruď černovláska. Sjížděl pomalým tempem dolů, čímž pečlivě zkoumal každou křivku jeho těla. Dech se Jiminovi zadrhl. Nepravidelně a těžce dýchal. Byly to tak letmé doteky a při tom tak intimní. Tak intenzivní. Už byl skoro na pánvi, když ho zastavily Jiminovy ruce.

 „U-umím se upravit sám"

Neposedné ruce jeho šéfa však odstrčily ty jeho a pokračoval pečlivě dál. Nijak na jeho větu nereagoval. Jimin si jen povzdechl a nechal to být, protože jak už zjistil, je paličatý.

Chytil mezi prsty konec zipu a jel s ním možná až příliš provokativně pomalu nahoru. Poté opět jednou rukou zapnul i knoflík a nakonec utáhl pásek na pátou díru. Pozastavil se nad tím, jak hubený je jeho pas. Není vychrtlý, právě naopak. Jeho tělo je naprostý ideál. 

Konce košile zastrkal do kalhot a pro dobrý pocit mu přejel rukama po bocích, aby košili urovnal. Jimin někde v polovině dávno ztratil dech a kolena se mu třásla. Po tom co se jeho šéf otočil zády k němu potichu úlevně vydechl. Nebude lhát, jen mu zapínal knoflíčky, ale tohle byla snad ta nejintenzivnější věc, kterou za posledních pár let zažil. 

„Pojďte, odvezu vás zpět domů"