Quiet Nights 🌙completed🌙

part 5

"Je vše v pořádku?"

Růžovovlásek sebou již po několikáté trhnul a snažil se co nejrychleji upravit, aby nevypadal, že celý večer brečel. Pro jistotu se ještě schoval pod peřinu a posadil se na svou postel.

"K-kdo je tam?"

Modrovlásek nic neřekl a vstoupil. Měl na sobě černé triko a tepláky, takže v podstatě pyžamo. Jimin na tom nebyl jinak. Vlastně se chystal jít spát, protože ho od slz pálely oči. Klučina se rozešel k Jiminiemu a zastavil se u jeho postele, udržujíc s ním oční kontakt. Nepřekvapivě, Jimin byl tak nervozní, že se začal klepat. Co však udělal modrovlásek dál Jimin nečekal. Zvedl Jiminovu peřinu, zalezl pod ni a pevně ho obejmul. Růžovovlásek prvně nevěděl jak reagovat, ale nakonec obmotal své ručičky kolem jeho pasu a položil hlavu na jeho hruď. Modrovlásek se pomalu položil do postele s klukem, jehož vlasy šli perfektně do dvojice s těmi jeho. Jako jin a jang, akorát v růžové a modré. Pořádně je oba přikryl a hladil růžovovláska ve vlasech. Ten kdyby mohl, tak by vrněl. Příjemné teplo a škrábání ve vlasech ho donutilo za pár minut usnout, takže měl druhý kluk skvělý výhled na spícího Jimina. Jak málo stačí ke štěstí oboum.

-

Když se Jimin ráno probral, modrovlásek byl fuč a on ležel sám v posteli. Nechtěl jít do školy. Věděl, že bude litovat toho, že do ní nešel a oni mu ublíží ještě více, ale bylo mu to jedno. Vstal pomalu z postele a všiml si, že všichni jeho spolubydlící jsou již pryč. Sešel tedy dolů do vychovatelny, kde hlavní vychovatelce řekl, že mu je špatně.

"Dobře, zůstaň na pokoji, stejně se zítra odjíždí"

Jimin jen poděkoval a vydal se zpět na pokoj, kde se zamčel.

-

Růžovovlásek ležel v posteli a slzy stékali po jeho tvářích. Když však uslyšel klíče v zámku, trhl sebou. Rychle se přikryl peřinou a dělal že spí. Ten někdo ale stál na místě. Nikam nešel. Pravděpodobně tam stál a zíral na Jimina. Po asi dvou minutách se zvuk dveří ozval znovu. Jimin ještě tak dvě minutky počkal a pak otevřel oči. Nikdo. Co to bylo?
Rozhodl se tedy, že vyběhne na chodbu ujistit se kdo to byl. Vyskočil rychle z postele a vylezl na chodbu, kde se mu naskytl pohled na modrovláskova záda. Copak nemá školu?
Modrovlásek se na něj otočil a usmál se.

"Vychovatelka mi řekla, ať tě zkontroluji"

Jimin ani nestihl zareagovat a modrovlásek vyšel pryč z bytu. Když ho chtěl zkontrolovat, proč tam stál tak dlouho?

-

"Ahoj Jimine!"

Jimin se s úsměvem na rtech otočil za volajícím a otevřel mu svou náruč. Usměvavý chlapec mu do ní hned skočil a pevně ho objal.

"Ahoj Hobi"

Hoseok se široce usmál a pustil Jimina.

"Tak jak? Půjdeme dnes večer ven?"

Jimin jen přikývl a jemně se usmál. Vydali se k Jiminovi domů, kde jeho rodiče pravděpodobně nebudou, takže budou mít dům pro sebe, jako vždy. Procházeli se po cestě v tichu, ale nebylo to trapné ticho. Hoseok a Jimin jsou nejlepší kamarádi už od mala. On je poslední co Jiminovi ještě připomíná rodinu.

-

Hoseok vpadl do domu a ihned si běžel udělat horkou čokoládu, totéž pro Jimina.

"Počkej Hobi, já asi nebudu horkou čokoládu. Dal bych si...vodu"

Hoseok se udiveně otočil na Jimina a nevěřil vlastním uším.

"Fajn kdo jsi a kde je Jimin?"

On se jen zasmál a poškrábal se na zátylku.

"No.. neměl bych cukr, jsem tlustý"

Hoseok chvilku zíral na svého kamaráda a snažil se zjistit, zda to myslí vážně, nebo si dělá srandu.

"Jimine, jako fakt?"

On jen kývl a smutně se usmál.

"Vidíš támhle venku tu větev?"

Jimin se podíval ven a spatřil středně tenkou větev. Kývl a otočil se zpět na Hoseoka.

"Běž a stoupni si na ni. Pokud jsi tlustý, zlomí se pod tebou, pokud se nezlomí, dáš si se mnou sakra čokoládu"

-

"Tak jak ti chutná?"

Jimin si olízl svůj horní ret a mlaskl.

"Moc, nechápu jak jsem mohl čokoládu odmítnout"

Hoseok se jen ušklíbl a usrkl i z té svojí. Mezi chlapci vládla velice příjemná atmosféra, přece jen neměli důvod se sami sebe stydět či jakkoliv ostýchat.

"Jiminie.. už se našel někdo koho by jsi mohl nazývat 'mon amour '?"

Jimin se málem zakuckal a podíval se na svého nejlepšího přítele. Neví proč, ale. první kdo mu skočil do hlavy při přezdívce 'mon amour' byl modrovlásek, jehož jméno ani nezná.

"N-ne tak úplně"

Jimin se začervenal, avšak zároveň i trochu posmutněl. Kdo by netoužil po člověku, který vás bude nadevše milovat a vy jeho?

"Ále, však on se někdo najde"

Jimin se usmál a znovu usrkl ze své čokolády, snažíc se zahnat myšlenky na neznámého spolubydlícího.