Quiet Nights 🌙completed🌙

part 18

„Jak to myslíš?"

Jimin se zamračil. Právě se probral z komatu, málem přišel o život a jeho kamarád mu tady teď bude tvrdit, že ten kdo mu pomáhal nejvíce je jen představa? Blbost.

Blonďák si povzdychl. Prohrábl si jeho již vybledlé vlasy. Nevypadalo to už skoro vůbec jako blond, spíše jako vlhká hnusně žlutá sláma. Slaná voda mu totiž barvu vymyla a proto teď vypadal jako nepovedené kuře. Zároveň byl i nachlazený a měl veliké nutkání se vysmrkat, ale jelikož nechtěl aby měl Jimin výčitky, držel se.

Uchopil malou bílou ručku jeho kamaráda a soucitně se usmál, jakoby ho to mělo utěšit. Palcem začal přejíždět po hřbetu jeho hladké ruky a mohl cítit vystouplé žilky. Růžovovlasému, jehož vlasy již také byly vybledlé a už nevypadaly jako cukrová vata, se naježily chloupky na rukou z toho, jak příjemné to bylo. Měl však zmatek ve svých myšlenkách. Pomalu vyklouzl ze sevření jeho kamaráda a právě uvolněnou rukou si promnul kořen nosu.

„Tak moment, jak to myslíš, že neexistuje a nikdy neexistoval?"

Taehyung se zadrhl a zvedl se. Přešel ke stolku, který byl umístěný u zdi pokoje a sáhl po deskách na něm. Otevřel je a vytáhl jediný papír, na kterém stálo vysvětlení, po kterém Jimin tak moc toužil. Podal mu ten papír a opět se smutně a soucitně usmál. Nechtěl, aby se jeho kamarád takto trápil, ale jestliže bude vědět co je s ním špatně, mohl by se z toho dostat pomocí jeho a doktorů. Slabý chlapec vzal do rukou ten kus papíru a zadrhl se, když na něm spatřil svou fotku.

Park Jimin

Věk: 23

Bydliště: Busan, Jižní Korea

Diagnóza: Halucinace, Paranoia

„C-cože?"

Začal se třást a jeho tělo se nepřirozeně napnulo. Nikdy si nemyslel, že by přiznal, jaký blázen se to z něho stal. Kdy to vůbec začalo? Ani to nestihl vnímat. Žádnou změnu nálady ani neměl žádné podezření, že by něco z toho co prožíval je nereálné. Byl ze všeho tak zmatený a mysl mu pracovala na plné obrátky, že do chvíle usnul a noční můry o Yoongim ho pronásledovaly snad celou noc. Taehyung viděl, že jeho kamarád je unavený, proto se zvedl, sbalil si věci a vydal se domů. Až ho propustí, musí se o něj postarat a je schopen pro to udělat cokoliv, protože mu Jimin připomínal jeho mladšího bratříčka, se kterým si kdysi hrával, dokud ho neskolil vážný zápal plic. Zemřel tak mladý, při tom si to vůbec nezasloužil. 

-

 „Yoongi, prý jsi imaginární výtvor mojí hlavy. Je to pravda?" 

 „Nejsem imaginární, jen jsem ztracený"

„Co tím máš na mysli?"

„Myslím tím, že jsem pravý, ale již nežiju"

„J-jak nežiješ? Jak je teda možné, že jsem tě viděl?"

„Přál jsem si tě vidět. Jsi jediný, který by mi mohl pomoci"

„Jak ti mám pomoct?"

„Najdi mě"