Quiet Nights 🌙completed🌙

part 25

„U-uh j-j-já-"

Jimin kolem sebe máchal rukama, chtěl se rozběhnout pryč, propadnout se do země a schovat svoji rudou tvář. Než něco z toho stihl ho muž v rudém obleku přerušil slovy:

„Nenechte se rušit"

Přitáhl si dřevěnou židli vedle fotografa a pozorně pozoroval mladíka v erotickém obleku. Propaloval ho svýma černýma očima. Bylo to tak nepříjemné a vzrušující navzájem, až se mu z toho dělalo nevolno. I přes soustředěný propalující pohled si stále zanechával svou chladnou tvář a jeho koutky se ani necukaly. Jimin být na jeho místě, tak se trhá smíchy. 

Po zbytek focení se jenom červenal, což se fotografovi líbilo. Udělali ještě spoustu fotek. 

„Co s těmi fotografiemi vůbec plánujete dělat?"

Zeptal se Seokjina hned po tom, co ho fotograf propustil na svobodu. Ten se zamyslel jen aby se neřeklo, že tohle všechno udělal schválně a že ho plánoval dát na hlavní stránku jejich slavného módního časopisu. Když mu to však pověděl, samozřejmě že Jimin nesouhlasil. Vypadá jako odvážný muž, který se nebojí zkoušet nové věci, ale do tohohle nepůjde.

„Notak, vždyť je to šance, kterou už pravděpodobně nikdy nedostaneš. Nebuď hloupý!"

Na to opět záporně zakroutil hlavou a založil si ruce na své odhalené hrudi. Ani si neuvědomil, že má na nohách podpatky. Překvapivě mu to nedělalo žádný problém na nich chodit, popravdě se na to ani nesoustředil. Jeho společník si odevzdaně povzdechl a mávl nad ním rukou. Rozešel se pryč a tak se Jimin šel převléct zpět do šatny. Navlékl na sebe všechno svoje oblečení a jím navržený kostým pověsil na věšák mezi ostatní kostýmy. Muže v červeném obleku už nikde neviděl, což ho upřímně moc nemrzelo. Pod jeho pohledem mu bylo úzkostně. Cítil se tak jako v pasti. 

Když vyšel ven z budovy, něco zachytilo jeho pohled. Přímo před ním totiž stál. V jeho červeném obleku. Otočil se na něj a navázal ten oční kontakt, po kterém netoužil. Ihned se jeho tělo začalo třást a rázem byl nervozní. 

„Jaká to náhoda, že, pane Parku?"

Jimin spolkl knedlík, který se mu mezi tím usadil v jeho krku. Pouze mu kývl na odpověď a usmál se. Nechtěl být za burana. Přeci jen, pořád netuší co je tento muž zač. Jen tak na sebe chvíli zírali a stávalo se to pomalu trapné. Jimin se otočil směrem k domu, kam měl namířeno, a chtěl se rozejít tím směrem. Hlavně co nejdál od něj. Jenže jakoby ho chtěl vyprovokovat, šel vedle něj a bylo jasné, že chce o něčem mluvit.

„Ten kostým vám opravdu sedl. Nechtěl by jste místo návrháře dělat modela?"

Vykulil na něj své oči a kdyby neměl v krku sucho, zakuckal by se. 

„T-to asi není úplně pro mě, pane"

Mohl vidět jak se jeho nezvaný společník uchechtl a zastrčil svoje ruce poseté viditelnými žilami do kapes. Celou cestu neprohodili ani slovo, což bylo docela divné. Ani jeden z nich to neřešil. Když pak si Jimin něco uvědomil. Nezná jeho jméno, neví co za postavení má v jejich práci, neví vlastně absolutně nic. 

„Jak se vlastně jmenujete?"

Muž, jehož jméno mu bylo neznámé, se na něj překvapeně otočil. Vypadalo to, že ho vytrhl z přemýšlení.

„Říkejte mi Somi"

Jimin si uvědomoval, že tohle už někde slyšel, jenže kde? No jo, ta firma! Ta firma se jmenuje Somi! Takže to je majitel!

„Takže jste majitel?"

On jen přikývl a pouhým mávnutím se s černovláskem rozloučil. Když se Jimin otočil, zjistil, že už je u svého bytu. To ta cesta uběhla tak rychle?

-

„Čauky, jsem doma!"

Zakřičel Jimin tak, aby ho jeho spolubydlící slyšel. Kupodivu, nebyl doma. No, co už. Je to jeho život, nemusí se přeci starat o to, kde je, no ne?

Odhodil svou pracovní brašnu k botníku, skopl ze svých nohou boty a první co udělal bylo, že se svalil na pohovku v obývacím pokoji. Jednu nohu pokrčil a rukou si zakryl oči. Chtěl si na chvíli oddechnout. Rozepnul si pásek u kalhot aby uvolnil své celý den napnuté svaly a úlevně vydechl. Za pár minut klidně a pravidelně oddechoval. 

-

„Děláš si prdel!"

Jimin sebou trhl a prudce otevřel oči. Nedomyslel když se rychle zvedl z pohovky a jeho nízký tlak ho ihned skolil k zemi. Znovu otevřel oči a podíval se do neutrálního obličeje svého zadýchaného a rudého spolubydlícího. Nevěděl o co jde, ale i tak měl docela strach. Postavil se na nohy a podíval se mu znovu do očí, hledajíc jakýkoliv náznak nějaké emoce. Nenašel nic.

„Co je?"

„Co je?! Tohle je!"

Namjoon přilepil na obličej černovláskovi nějakou knihu. Jimin ji vzal do ruk a odtáhl si ji od obličeje, aby mohl vidět o co jde. Byl to...

...časopis. A na hlavní stránce byl on. V erotickém bílém kostýmu, s králičíma ušima a černými podpatky.