Quiet Nights 🌙completed🌙

part 34

 Slabounký vítr občas polechtal černovláska po tváři. Trochu ho i od zimy štípaly, ale to byla ta poslední věc, která ho v tuhle chvíli zajímala. Bedlivě sledoval klučinu, pro kterého by snesl i modré z nebe, jak si vykračuje jemu neznámo kam. Třeba ani on sám neví kam jde, co když se šel jen projít? Možná by za ním mohl jít a promluvit si s ním o všem. Jako třeba o jeho reakci na jeho pravé jméno. To bylo totiž to, co srdce Yoongiho tížilo nejvíce. 

Rozhodl se nakonec, že to nechá být. Počká ještě, jestli se někde zastaví a pokud ne, prostě za ním půjde. Potřebovali by si oba dva promluvit, ne že ne. Jen nejhorší na tom všem je se ujistit, jestli ta daná osoba o monolog vůbec stojí. Co když ho nenávidí? Jeho reakce by tomu totiž odpovídala. 

Už už se chystal, že za ním doběhne, ale v tu chvíli se Jimin zastavil. Byl tak ponořený do myšlenek, že ani neslyšel jak praskla pod botou Yoongiho malá neposedná větvička. Kdyby býval byl při smyslech, určitě by se otočil. Oddychl si když zjistil, že se naštěstí nijak neprozradil a až teď si mohl pořádně prohlédnout místo, na kterém se nacházeli. Staré, ošoupané zdi, které by si zasloužily aspoň nějakou tu pozornost. Nebyl tu snad ani centimetr, na kterém by nebyly grafity, které se skládaly většinou ze jmen nějakých skupin, gangů a nebo trapných urážlivých citátů. Topení uvnitř budovy nepřipadalo v úvahu, protože to bylo až moc nad rozpočet a nemohli si to dovolit. Všechno bylo rezavé a špinavé, člověk by se tu bál vůbec nadechnout. Jediné o co se na tomhle místě starají jsou snad ty koleje a semafory nad nimi.  Yoongi to tu znal až příliš dobře.

Chvíli uvažoval nad tím, proč šel právě sem. Schoval se za roh a sledoval, jak jde Jimin podél kolejí tam, kde už lampy neosvěcují trať. Čekal do té doby, než se zastavil. Svezl se podél zdi za ním. Bylo to pravděpodobně nějaké skladiště nebo něco, prostě ta budova, u které se shromažďují většinou bezdomovci, feťáci a teenageři, kteří se chtějí vychloubat, jak hustí jsou. Chvíli čekal a pozoroval ho. Chtěl tak moc jít blíže a sledovat ho zblízka, ale neměl se tam kam schovat, a tak mu nezbývalo nic jiného než čekat.

  „Promiňte, ale nevíte kdy odjíždí vlak číslo 154? Nemohu to tu nikde najít" 

Yoongi se otočil na malou holčičku, která držela v ruce jízdenku na daný vlak. Mohlo jí být tak okolo desíti. Docela se divil, že jezdí vlakem takhle sama, ale momentálně to nehodlal nijak řešit. 

  „Půjč mi tvoji jízdenku, bude to tam určitě napsané"

Holčička chvíli váhala, ale nakonec mu nejistě jízdenku podala. Yoongi si ji začal prohlížet a hledat čas odjezdu. Sice mu to trvalo, ale pak čas našel. Bylo tam napsáno 23:20. Vytáhl tedy z kapsy svůj mobil a zmáčkl zamykání, aby zjistil co za čas je.

  „Měl by vlastně každou chvíli přijet, je 23:20, takže počkej tak dvě minutky a je tady" 

 Hned co to dořekl, uslyšel za sebou zvuky přijíždějícího vlaku.

  „Vy jste kouzelný!"

On se jen zasmál a malou holčičku pohladil po vlasech. Skoro zapomněl, proč tu je, chtěl se otočit, ale holčička se znovu pohnula, tak věnoval pozornost jí. Ukázala prstem někam za něj a otevřela pusu.

  „Co to tam ten pán dělá?"

Yoongi se otočil tam, kde původně seděl o zeď opřený jeho Jimin. On ale nikde. Koukl tím směrem, kterým ukazovala holčička a zděsil se. Viděl, jak jediný komu se kdy svěřil se svým jménem klopýtá o kameny, které jsou rozházeny okolo kolejí. Ještě mu zbývala jedna trať a byl by u tratě, ve které se k nim řítí vlak. Jeho hruď se sevřela. Měl tolik chutí na něj zakřičet, ale tlak v jeho hrdle a žaludku mu to nedovolovaly. Jeho nohy byly jako přikované k zemi. Vzpamatoval se až za několik momentálně drahých sekund. Ignoroval malou vystrašenou holčičku, protože byl teď mnohem více vystrašený jako ona. Sprintem se rozběhl k němu. Byl to nějaký kus. Byl od něj asi 200 metrů. Jimin již stál před tratí, ve které jel vlak. Strojvůdce by mohl zpomalit, kdyby ho viděl, ale on to udělal chytře. Muselo mu být více než jasné, že kdyby ho viděl, určitě by zpomalil a k jeho smrti by to nestačilo. On si však stoupl za zatáčku, takže vidět na něj bylo až tak z 15 ti metrů. A to nemá šanci strojvůdce ubrzdit, ani kdyby chtěl.