Quiet Nights 🌙completed🌙

part 7

Jimin se rozhodl neznámému poděkovat, proto šel do jeho pokoje a jemně zaťukal na dveře. Když dostal svolení, vešel dovnitř, kde se mu naskytl pohled na modrovláska sedícího na židli.

"Mohl bych pro tebe něco udělat jako oplátku za to, že jsi se o mě postaral?"

Modrovlásek se mu podíval do očí a přikývl. Jimin si nemohl pomoct, ale neznámý na něj působil tak magicky. Bylo to jako by ho znal celý život, ne jen pár hodin.

"Odteď budeš chodit do i ze školy jen se mnou"

Jimin zrudnul a brada mu spadla skoro až na zem. To ne. Vždyť po škole za mnou většinou chodí tříčlenná skupinka. Není možné aby chodil se mnou. Uvidí ho a ublíží mu také.

"C-cože?!"

Modrovlásek jen přikývl a nadzvedl jedno své obočí, jakoby se ho svým výrazem ptal, zda s tím má nějaký problém. Jimin se tedy vzdal a povzdechl si.

"T-tak fajn.."

Modrovlásek se zvedl a natáhl k Jiminovi ruku. Trochu se lekl toho, že ho chce uhodit, proto sebou cukl. Na to modrovlasý nijak nereagoval, naštěstí.

"Jsem Yoongi Min mimochodem, ale říkej mi jen Yoongi"

Yoongi Min. Jak pěkné jméno. Jimin mu ruku oplatil a usmál se. Věděl, že není potřeba se mu představovat, protože on má své jméno na tabulce před pokojem. Avšak Minovo jméno tam není, to už má Jimin zkontrolované.

"Yoongi?"

Min se ihned naklonil k Jiminovi a pozorně poslouchal každé jeho slovo. Opravdu se zdá, že má Min o Jiminův dialog nějaký zájem.

"Ano Jimine?"

Jimin se posadil na postel jeho pravděpodobně nového kamaráda a upravil si oblečení. Ne, že by chtěl vypadat dobře, ale kdo z nás to nedělá?

"Proč chceš se mnou chodit do i ze školy?"

Min se zachichotal, což růžovovláska malinko vyvedlo z míry. Proč by se smál? Je snad vtipné, že se o to Jimin zajímá?

"Nemohu snad?"

Yoongi si překřížil ruce na hrudi, posadil se zpět na židli a pohodlněji se opřel o opěradlo své židle. Jimin se nad tím gestem, kdo ví proč, začervenal.

"N-no asi můžeš, já jen že...nemáš jinak rozvrh?"

Yoongi opět nadzvedl jedno obočí a jeho výraz byl jasně tázavý. Jimin se nervózně zasmál a poškrábal se na zátylku.

"Asi ne, dobře, můžeš se mnou chodit"

Jimin byl na chvíli zticha a přemýšlel, dokud neslyšel smích jeho společníka. Byl zmatený. Řekl snad zase něco tak vtipného?

Oh.

"P-počkej cho-odit jako do i z-ze školy!"

Yoongi se stále smál až se chytal za břicho. To si zase Jimin udělal trapas. Tohle se opravdu může stát jenom jemu. Avšak po chvíli sledování Yoongiho smát se, musel se začít smát také. Přeci jen, bylo to vtipné. Chvilku si tedy v Minově pokoji povídali jako obyčejní dlouholetí kamarádi, dokud si Jiminie neuvědomil jednu věc. Tae! 

"Budu muset jít za jedním kamarádem, mohl bych tě pak představit!"

Min se zasmál a zavrtěl nesouhlasně hlavou. Jimin trochu posmutněl, ale chápal, že se nechce přátelit. Nevypadá jako moc přátelský typ, ale s ním si asi rozumí.

"Tak zatím!"

Jimin vyběhl z pokoje ke škole přes park. Po cestě nikoho nepotkal, tak naštěstí nemusel mít strach. Když doběhl ke škole, už v dálce uviděl Taeho, ale ten byl obklopený davem holek. Nevěděl, jak na sebe upozornit, proto tam jen zůstal stát a čekal, jestli ho třeba Tae neuvidí. Neuviděl, za to jeho šikanátoři ano. Jakmile je Jimin spatřil, začal panikařit, proto utekl zpět do parku. Chtěl utíkat celou cestu až na ubytovnu, avšak stále nebyl plně uzdraven a neměl energii kvůli jeho omdlení z dneška, proto se musel uprostřed parku zastavit. Za chvíli za sebou uslyšel klapání podrážek o zem, proto se přestal snažit úplně.

"P-prosím nemlaťte mě. Dám vám cokoliv... peníze, jídlo, co jen chcete!"

Chvíli se nic nedělo, proto si Jimin myslel, že každou chvíli přijde rána. Jenže se dobrou chvíli nic nedělo.

"Proč bych tě měl mlátit?"

Oh, to je jen Taehyung. Počkat.

"U-um nic? Jen jsem se přeřekl"

Konečně se Jimin otočil a spatřil zmateného Taeho. Koukal na něj velice podezíravě, ale ani se mu nedivil. Taky ho právě prosil, aby ho nemlátil, kdo by nebyl zmatený? Zírali na sebe oba dva jako by se v životě neviděli a zavládlo mezi nimi nepříjemné ticho. Ten, kdo ticho přerušil, byl nakonec Tae.

"No, to je asi jedno, neříkal jsi, že máš o hodinu více?"

Jimin se poškrábal na zátylku a nervózně se usmál. Nedošlo mu, že mu vlastně o svém rozvrhu lhal jen aby nemusel jít s ním a nepotkal šikanátory. Co však viděl za Taeho zády mu zničilo plány ještě více. Trojice se k nim blížila a Jimin se začal klepat. Jeho oči se rozšířily, ústa zůstala otevřená a srdce vynechalo pár úderů. Chtěl se rozběhnout pryč, ale to by už blonďákovi nevysvětlil. Chtěl začít křičet, ale byl by za blázna. Co mu zbývalo dělat než zůstat tupě stát a čekat co se stane? Když si Tae všiml Jiminova výrazu, otočil se a spatřil trojici. Co Jimin nečekal bylo to, že na ně zamávali a mile se usmáli. Došli k němu, dali mu ruku přes rameno a začali se normálně bavit. Jimin stále nehnul ani prstem, dokud na něj Taehyung nepromluvil.

"Tak co, jdeme na ubytovnu?"

Růžovovlasý chlapec možná až příliš nahlas polknul a pomale přikývl. Trochu se ztrácí. Neříkejte, že si udělal za první den tolik přátel a ještě s nimi. Jen to ne prosím.