Quiet Nights 🌙completed🌙

part 11

Když chlapci dorazili do školy, tak se rozdělili u svých skříněk. Modrovlásek šel do své třídy a Jimin se ještě zdržel v šatně. Otevřel svou skříňku, vytáhl své učebnice a všiml si, že mu opět někdo zanechal dopis. Obálka byla opět růžová a moc příjemně voněla. Jimin ji otevřel a začal číst.

Koťátko ani nevíš jak moc žárlivý jsem, když tě s někým vidím. Je to jako bych si z tebe dělal svůj majetek a ty při tom ani nevíš co jsem zač.

S

Jimin nad dopisem trochu posmutněl. Ne protože by mu vadila žárlivost neznámého chlapce, ale protože by rád věděl co je zač.

"Ale já chci vědět co jsi zač"

Růžovovlásek si zamumlal pro sebe, zabouchl skříňku a vydal se k sobě do třídy.

-

Celý den probíhal až podezíravě klidně. Tříčlenná skupinka na Jimina neměla jedinou urážku a dokonce ho ani nepomlouvali. Ne, že by mu to vadilo, ale bylo to podivuhodné, protože se to nikdy nestalo.
Jimin se setkal s modrovláskem v parku a vydali se opět ruku v ruce na ubytovnu. Hned co tam dorazili a nahlásili svůj příchod, vyběhl Min rychle schody a za sebou táhl Jimina.

"Počkej, proč tak spěcháš!"

Jimin na posledním schodě skoro zakopl, ale naštěstí se na poslední chvíli chytil zábradlí. Doběhli spolu do Jiminova pokoje, modrovlásek ho hodil na postel a zabouchl dveře. Sedl si k Jiminovi možná až moc blízko a nadzvedl obočí. Jiminovi už došlo, že chce vědět o skupince, co mu dělá problémy.

"N-no já-"

Minova ruka vystřelila k růžovovláskovým rtům a ukazováčkem, který mu položil jemně na rty, ho umlčel. Jimin se chvíli koukal Minovi do očí, ale pak se jeho pohled přesunul na prst na jeho rtech. Něco ho napadlo, avšak nevěděl, zda to bude vhodné. Je však velká pravděpodobnost, že by to Mina odreagovalo a vyhnul by se jeho vyzvídání. Za zkoušku nic nedá.

"Žádné výmluvy. Znám jedno místo jestli chceš, zavedu-"

Modrovlásek se zasekl jakmile ucítil na svých prstech divný pocit. Pohlédl na Jimina, který držel jeho dlaň a prst žmoulal ve svých ústech. Občas okolo prstu i obmotal svůj jazýček, na což modrovlásek trochu znervozněl. Věděl, že to musí zastavit, nebo by měl menš- větší problém. Vytrhl Jiminovi z úst jeho prst, ale ten to nečekal, takže mu po rtech a po bradě steklo trochu slin. Jednomu by to připadlo nechutné a nehygienické, avšak modrovlásek se docela vyžíval. Vzal ubrousek ze stolu a utřel jak Jimina, tak i svůj prst.

"Co to mělo být?"

Jimin jakoby se probral z tranzu a zrudnul jako to nejrudější rajče. Začal kolem sebe mávat rukama a nakonec si zacpal pusu.

"P-proboha moc se omlouvám! J-já nějak jsem si neuvědomil co dělám! Moc mě to mrzí! Opravdu! Bože, takový trapas. Odpustíš mi to?!"

Jimin měl slzy na krajíčku jak nervózní byl, za to Min měl docela zábavu. Bylo směšné se na to rudé a roztomilé stvoření před ním dívat, proto se zachichotal.

"Proč se směješ?"

Růžovovlásek ohrnul spodní ret a tentokrát si založil ruce na hrudi, což bylo ještě roztomilejší a Min se zevnitř rozplýval. Jen nad tím mávl rukou, popadl Jimina opět za ruku a odvedl ho pryč z ubytovny do neznáma.

-

"Kam že mě to vedeš?"

Min nic neřekl a dál za sebou po lesní cestě táhl Jimina. Byli už docela daleko od ubytovny, ale zase to nebyla tak strašná dálka. Jimin tu nikdy nebyl, proto byl docela zmatený. Všude okolo nich byl zatím jen les a cesta, po které právě šli. Po nějaké chvilince se konečně dostali na místo, kam Yoongi právě chtěl. Jimin se trochu vylekal. Stáli na okraji kamenného hranatého tunelu a pod ním se nacházeli koleje. Min se posadil na jeho okraj, ale Jimin měl strach. Yoongi se na něj však otočil a usmál se, což Jimina připravilo o všechen strach. Posadil se hned vedle modrovláska a nakoukl dolů. Napadlo ho, proč Min takovéto místo zná.

"Yoongi?"

Min mlčel a ani se na Jimina nepodíval. Jeho zrak byl upřený na koleje, avšak jeho úsměv zmizel. Měl na tváři velice smutný výraz.

"Yoongi, proč znáš takovéto místo? A proč jsi mě sem vzal?"

Min se jen smutně usmál a konečne se na Jimina podíval. Zakroutil hlavou v nesouhlas.

"Jednou ti řeknu proč ho znám, ale teď je na to ještě moc brzy"

Jimina tato věta zmátla ještě více. Proč by mu to nemohl říct, když už ho sem vzal? Je čím dál více zmatený.

"A vzal jsem tě sem z toho důvodu, aby jsi mi zde v klidu popovídal o svých problémech, mohu ti pomoci"