Quiet Nights 🌙completed🌙

part 24

Jimin vyskočil ze židle a chtěl se rozběhnout za tím černovláskem, který si o něm teď pravděpodobně myslí kdo ví co. Na druhou stranu chtěl výkres roztrhat na malé kousíčky tak, aby ho už nikdy nikdo neviděl. Kdo byl vůbec ten neznámý černovlásek? Vypadal velice atraktivně, zároveň i inteligentně. Z jeho aury vyzařovala autorita a dominance. Teď však zpět k jeho nákresu. Co to sakra! Jimin věděl, že se mu hlavou prohánějí všelijaké úchylné obrázky, ale že by došel až tak daleko? Figurína měla bílý kostým, ale ne jen tak obyčejný. Kostým byl u pupíku rozepnutý, takže figuríně byla vidět celá hruď. Kolem krku měla přehozenou rozvázanou kravatu a na hlavě měla králičí uši! Co na tom, to ještě jde. Na nohách měla ale podpatky! Jimin měl chuť si omlátit hlavu o stůl a když se jeho čelo chystalo setkat se s povrchem dřevěného stolu, do místnosti vstoupil Seokjin. Ten se na něj jen podivně podíval a Jimin zrudl. 

„Seok-ku?"

Nervozně se optal a když s ním navázal oční kontakt, vzpomněl si na neznámého černovláska. Musí se ho na něj optat. Patří vůbec do téhle firmy? Hah, to je stupidní otázka. Samozřejmě že sem musí patřit, proč by tady jinak byl? 

„Kdo byl ten černovlasý muž v červeném kostýmu?"

Seokjin na něj zmateně zahleděl a pozvedl jedno ze svých pečlivě vytrhaných a upravených obočí. Naklonil taky trochu hlavu na stranu, jako by spadl z nebe. To je ta otázka tak těžká na pochopení?

„Kdo? Nikoho takového jsem neviděl"

Jimin se plácl do čela a mávl nad tím rukou. Nebude se zatěžovat nějakým namyšleným, atraktivním, sexy mužem. Co?

Jeho společník přešel k jeho výkresu a než stačil černovlásek zareagovat, papír mu byl opět vzat. Pod jeho oblekem se začal potit a mnul si dlaně o sebe. Co na to jen řekne? Teď ho asi vyhodí s tím, že nejsou žádný porno časopis a on si bude moct akorát tak hledat novou práci. Zkoumal výkres už nějakou dobu, když beze slova i společně s jeho prací znovu odešel, neznámo kam. Chtěl jít za ním, jenže si řekl, že to nemá cenu. Ještě by se někde ztrapnil. 

Protočil se na své kolečkové židli. Je to sice špatné tohle říkat v práci, ale neměl co dělat. Jen tak se točil na své židli a prohlížel si kancelář. Nikdy si ji pořádně prohlédnout nemohl. Dva pracovní stoly stály po stranách a u skleněné stěny, tedy na konci místnosti, stál ten velký stůl jejich šéfa. Papíry tam už nebyly žádné. Za jeho stolem byl barel s vodou a nějaký pult s poličkami, kde bylo pár druhů kafe. Jednoduše, to tam bylo pěkně zařízené. Dokonce si všiml, že za stolem Seokjina je i černou kůží potažená sedačka. Tam by se dalo dělat věcí. 

Ještě chvíli se takhle točil, dokud mu nezačalo vysychat v krku. Přece jen právě zjistil, že tu má barel s vodou, proč ho nevyužít? Zvedl se tedy a přešel k barelu, kde si do plastového kelímku napustil příjemně chladnou vodu. Přiložil ji ke svým rtům a napil se. Do dveří ale vrazil Seokjin, který v jedné ruce držel jeho výkres a v druhé-

Ihned vodu vyprskl a začal se dusit. Seokjin v druhé ruce držel ten kostým, který on sám navrhl! Za prvé, jak ho mohl nechat dát udělat tak rychle a za druhé, kdo si to na sebe jako navleče?! Do tohohle žádný chlap nepůjde! On se jen až úchylně usmál a přešel ke stále dusícímu se Jiminovi. Vrazil mu do rukou jak nákres, tak kostým. 

„Tady to máš. Dobrá práce, šéf byl spokojený"

Když se jeho hrdlo uklidnilo, kývl na pochopení a jen tak dál stál, prohlížejíc si kostým. Spokojeně se usmál, protože to bylo opravdu kvalitní. Materiál byl velice příjemný a bylo to skvěle ušité, přesně tak jako na jeho nákresu. Dokonce donesl i boty na podpatku. Myslel si, že Seokjin odejde, jenže když se tam nadále zdržoval, Jimin se zamračil.

„Na co jako čekáš?"

On se jen zazubil a pohledem těkal mezi jím a kostýmem. To si snad nemyslí že-

„Co? To jako chceš, abych si to na sebe navlíkl? To v žádným případě! Jsem návrhář, ne model! Tohle je práce modelů!"

Jin si jen odfrkl a za ucho ho začal tahat neznámo kam. Táhl ho takhle dokud nedošli do výtahu, kam ho skoro hodil. Zmáčkl tlačítko s číslem 5 a založil si ruce na hrudi, hledíc před sebe. Jimin si jen mnul bolavé ucho. Je jako matka, proboha. Povzdechl si a smířil se s faktem, že to třeba nemusí navlékat na sebe. Třeba to jen musí předvést někomu z modelů a sdělit své nápady. 

Cinknutí výtahu oznámilo, že dorazili na dané podlaží. Dveře se otevřely a Jimin zalapal po dechu. V místnosti byly různé věšáky, na kterých visely kostýmy a obleky. Na konci bylo zelené plátno před kterým stála světla a fotoaparáty. Všude kolem s klidem procházeli lidé, jakoby se nechumelilo. Jin ho popadl za zápěstí a táhl ho přímo k zelenému plátnu, kde ho fotograf slušně pozdravil. Prohlédl si ho od hlavy až k patě. Jeho pohled byl černovláskovi trochu nepříjemný. Přece jen, prohlížel si ho jako šelma svou kořist. 

„Tamhle jsou šatny, běž se převléct"

Jelikož očividně nemá na vybranou, vydal se do šaten. Zatáhl za sebou závěs a podíval se na sebe do zrcadla. Kam se to jen dostal? Měl dělat návrháře a při tom bude dělat modela. Co už. Shodil se sebe všechno svoje oblečení, které ráno tak pečlivě upravoval. Zastavil se u boxerek a přemýšlel, zda by to bylo lepší bez nich nebo s nimi. Zaculil se na svůj odraz v zrcadle a stáhl si i boxerky. Rychle na sebe navlékl bílý oblek, na nohy si dal podpatky, které ho mimochodem zvýšily, to se mu hodí. Nakonec na hlavu nandal králičí čelenku s ušima. Podíval se na sebe do zrcadla a musel se usmát. Nemohl říct, že by mu to neslušelo. Otočil se a uviděl, jak moc mu oblek obtahuje jeho vypracovaný zadek. Musel se nad tím trochu začervenat. Co už, že?

Vyšel z šaten a kráčel si to k zelenému plátnu. Jakmile se u něj zastavil, všichni, opakuji, všichni co byli v místnosti svůj pohled přemístili na Jimina. Jak trapné to bylo.

„C-co, je to špatný?"

Seokjin na něj zíral s otevřenými ústy a div mu neukápla slina, pokýval hlavou. Rukou mu pokynul ať si stoupne  před zelené plátno a taky tak udělal. Dělal různé pózy a fotograf ho velice chválil. Přišel si docela sebevědomě, dokud na něm nepřistál jeden pár očí navíc. 

„Pane Parku, jaké to překvapení"

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

pro představu