Quiet Nights 🌙completed🌙

part 36

  Vítr ustal, lidé okolo ztichli a čas jakoby se zastavil. Jediné co protínalo ticho, bylo pískání uší rvoucích brzd vlaku, dokud se nezastavil úplně. Strojvedoucí rychle vyskočil z řídící kabinky, aby se ujistil co se vlastně stalo. Viděl, jak těsně vedle tratě leží jedno nehybné tělo. Neviděl ani zvedající se hrudník, proto běžel rovnou k němu. Zakřičel na prvního přihlížejícího člověka, aby zavolal sanitku. Skrčil se k chlapci s rozcuchanými černými vlasy a přiložil mu dva prsty na tepnu na krku. Pulz necítil. Vzal tedy jeho zápěstí a přiložil dva prsty tam. Když pulz ucítil, tiše se zaradoval. Měl silnější pulz než čekal. Chlapec ležel obličejem na ostrých kamenech a muž ho chtěl otočit, ale nechtěl riskovat ještě větší zranění než měl. Když si ho prohlížel ještě chvíli, něčeho si všiml.

Pod chlapcem ležel někdo další. To už ho donutilo s ním pohnout i přes to, že může riskovat jeho zdraví. Mohlo by se totiž stát že chlapec pod ním by na tom byl ještě hůře, kdyby tohle neudělal. Zavolal k sobě nějakou ženu, která se na ně z menší vzdálenosti dívala. Ta hned přiběhla a byla ochotna pomoct. Žena chytla ležícímu chlapci opatrně hlavu a druhou rukou ho chytla za krkem, aby si nic neudělal s páteří. Strojvůdce chlapce podepřel pod zády a pod koleny. Bylo tak mnohem lehčí ho nadzvedávat z těla druhého chlapce. Když se jim podařilo ho nadzvednout, přetočili ho na záda a položili ho opatrně hned vedle toho druhého. Ten už na tom byl hůře. Jeho obličej byl sedřený do krve, pravděpodobně byl chvíli po pádu ještě při vědomí. Museli si prohodit pozice. Jelikož byli oba dva černovlasý a strojvůdce si je nestihl při té rychlosti pořádně prohlédnout, nevěděl který z nich je zachráněný a který je zachránce. Přiložil dva prsty na krk i tohoto chlapce a zjistil, že pulz tam opět není. Doufal tedy, že najde pulz na zápěstí. Vzal jeho ruku do své dlaně a prsty přiložil přesně na místo, kde měl nahmatat tep. Na tom místě našel škrábance, jednu i hlubší ránu, ze které pomalu vytékala krev, ale tep, ten nenašel. V dálce už mohl slyšet sirény sanitky sloužící pro upozornění řidičů, aby uhnuli za každou cenu, protože v tom hraje roli něčí život. Když viděl jak k nim běží čtyři záchranáři, ulevil si. Ta paní která volala pomoc si musela všimnout že je tam i druhý chlapec, tak je upozornila. Dva záchranáři by totiž byli až příliš málo. Strojvůdce jim uvolnil místo a nechal je dělat svou práci. Když oba dva chlapce naložili do sanitky, opět vše utichlo.

Po pár minutách se každý vzpamatoval a vydal se svou vlastní cestou. Jediný kdo tam stál, vyděšený a plný výčitek svědomí, neschopný se nadechnout či jen mrknout, byl jediný člověk. Ten, kterého by tady na tom místě nikdo nečekal. 

Z jeho oka vytekla neposedná slza. Nebyla to slza lítosti, radosti nebo smutku, ale strachu. Strachu, že za tohle všechno může jeho chování.

Přesně tohle si Hoseok myslel. 

Došla k němu ta malá holčička, která vůbec nechápala co se stalo. Mohla se zdát chytrá, ale na tohle byla příliš nevyspělá. Pozorovala stékající slzy po tvářích mladého hubeného chlapce a zesmutněla. 

  „Pane, proč pláčete?"

Hobi sjel pohledem dolů a navázal oční kontakt s malou dívkou. Chvíli na ni zíral jako na boží zjevení, ale pak párkrát zamrkal, čímž zahnal přicházející slzy. Rukávem mikiny si setřel slzy na tvářích a jak nejlépe to uměl se usmál. Jeho úsměv byl tak klamavý. Zmátl tím každého člověka, který ho viděl se usmívat. Není na tom nic špatného, jenže nejhorší na tom všem je, že nikdo o jeho masce neví. Schovává se za svým zářivým úsměvem jen aby nevypadal jako slaboch. Jen aby si o něj ostatní nemuseli dělat starosti, ať už je to kdokoliv. 

  „To nic, zlatičká, co tu děláš takhle pozdě sama?"

Dívka se na něj zamračila a pak sjela pohledem ke stále stojícímu vlaku. To chlapci hned došlo a nabídl jí pomoc. Jindy by pomoc od cizích odmítla, ale tenhle chlapec vyzařoval tak přátelskou a příjemnou auru, že nešlo odolat. Hoseok ji odvedl k vlaku, který se za 5 minut chystal vyjet znovu. Nic vážnějšího se nestalo a vlak se - i když se to tak mohlo zdát - s nikým nesrazil. Nebyl tedy důvod nějak přerušovat spoj. 

Když vlak odjížděl, Hobi ještě zamával dívce na rozloučenou a než se vlak vytratil z jeho dohledu, usmíval se jako sluníčko. Jakmile zajel za zatáčku, jeho úsměv jakoby kouzlem upadl. Jeho tvář zastínil smutek a zármutek. Chvíli stál na místě, skoro nedýchal a pozoroval špičky svých tenisek. Kopl do kamínku před sebou a otočil se na patě, míříc do místního parku. Vyznal se v tomhle městě více, než by chtěl. 

-

Jeden záchranář řídil a věnoval se plně cestě. Druhý seděl vedle něj na místě spolujezdce a hlásil nové informace o tom, co se děje. Zároveň si něco zapisoval do notesu. Vzadu okolo jednoho z chlapců běhali dva zbylí záchranáři a snažili se ho stabilizovat. Proč kolem jednoho? Protože ten druhý už byl stabilizovaný. Plně se ujistili, že je naprosto v pořádku. Kromě pár škrábanců a naraženin mu nic nebylo. Druhý na tom byl ale hůře. Vypadalo to, že má zlomené žebro, otřes mozku a vyhozené rameno. Vlak ho sice nesrazil, ale musel o něj narazit rohem, protože tohle by obyčejný pád nezpůsobil. Kvůli zlomenému žebru měl vnitřní krvácení. Muselo se mu zaplést s nějakým orgánem a teď mu hrozí to nejhorší. 

Chlapec, kterému ve své podstatě nebyla věnována pozornost se probral. Chvíli byl zmatený a rozhlížel se kolem sebe. Viděl jen záda dvou záchranářů. Stáli přímo u jeho obličeje a on neviděl kdo to je. Najednou řídící záchranář zabrzdil, takže ti dva se trochu posunuli. Odhalili tím obličej chlapce a i když bylo více než jasné kdo to je, nemohl tomu uvěřit. Rychle se posadil, při čemž ze sebe strhl nějaké hadičky a vytřeštil oči. 

  „Pane! Měl by jste ležet prosím, než dojedeme do nemocnice. Pamatujete si co se stalo?"

On jen nepřítomně ulehl zpět na lehátko a zíral na obličej jeho kamaráda.

 „A-ano pamatuji"

  „A víte kdo je ten muž?"

 On polkl a stiskl k sobě víčka ve snaze se probudit ze zlého snu. Když je znovu otevřel k jeho smůle zjistil, že tohle není sen, ale noční - reálná - můra. 

 „Ano vím. Jmenuje se..."

 Obrátil pohled na záchranáře a hledal v jeho očích záchranný bod. Nenašel ho.

 „...Somi"