Quiet Nights 🌙completed🌙

part 8

Chlapci došli na ubytovnu, kde se také rozloučili a šli na své pokoje. Blonďák se naštěstí na nic nevyptával a nechal to být. Pravděpodobně to nechtěl rozebírat. Možnost, že by si myslel, že je vše v pořádku je vyloučená. Jimin vlezl do bytu a vydal se do pokoje modrovláska, kde však nikdo nebyl. Kam jen mohl zmizet? Ještě si s ním chtěl povídat, ale asi musel někam odejít. Šel tedy do svého pokoje, kde si sedl ke své knížce a ponořil se do čtení.

-

"Hej Jimine, copak to čteš?"

Růžovovlásek sebou trhnul a rychle knihu zaklapl, protože četl zrovna nevhodnou část. Lumír a Milena byli spolu v pokoji a prozkoumávali svá těla. Není se čemu divit, že je Jimin rudý až kdo ví kde. Ve dveřích stál modrovlásek a usmíval se od ucha k uchu. Byl tak roztomilý, říkal si Jimin. Rukou naznačil ať jde dovnitř a on tak taky udělal. Došel k Jiminově posteli, na kterou se posadil.

"Jmenuje se to schody do nebeského pokoje a je to moc nádherná kniha. Je o zamilovaném páru, který se na škole pozná přes milostné dopisy, které Lumír Mileně posílá"

Min pečlivě naslouchal každému jeho slovu. Vypadal, že i chápe nadšení jeho společníka z knihy. To Jiminovi připomnělo, že jemu také někdo dopisy posílal, ale už dlouho žádný nedostal. Oh, vždyť byl víkend a dnes ve škole omdlel. To se potom vysvětluje. 

-

"Jimine, dal by jsi mi na sebe telefon? Kdyby jsi někdy něco potřeboval, nemusíš se bát zavolat"

Ten samozřejmě přikývl a vytáhl svůj mobil. Nadiktoval Minovi své číslo a opět mobil schoval, když mu najednou přišla zpráva. Jimin se vylekal, proto skoro spadl ze své židle. Muselo to přijít Yoongimu divné, protože na něj podiveně koukal. Kdo by také ne, když se někdo tolik lekne pouze příchozí zprávy? Růžovovlásek tedy vzal mobil opět do ruky a uviděl tam zprávu od nich. 

"Jestli se budeš dál bavit s Taehyungem, nedopadne to s tebou dobře. Drž se od něj dál, není to taková troska jako ty"

Jiminie zesmutněl a chtělo se mu opět plakat, ale nemohl před ním. Proto rychle párkrát zamrkal, z hluboka se nadechl a usmál se na modrovláska. Nechtěl aby si myslel cokoliv špatného, proto rychle navrhl něco co by mohli dělat, aby změnil téma a Min neměl šanci na to se vyptávat.

"Tak, proč jsi vlastně přišel? Potřebuješ něco?"

Min se usmál a přikývl. Jimin naklonil hlavu na stranu a zvědavě se na něj koukal. Na jednu stranu ho mrzelo, že přišel jen protože něco potřebuje, ale na tu druhou je rád, že přišel zrovna za ním. Yoongi svou velkou dlaní poklepal vedle sebe na posteli, čímž donutil růžovovláska si sednout k němu. Atmosféra mezi chlapci byla velice příjemná. V pokoji bylo pro jednou za dlouhou dobu příjemné teplo, takže si nemohli na nic stěžovat. Bylo to jako by se znali už od svého narození. Dlouholetí přátelé, kteří si mohou říci cokoliv a nemít strach z odmítnutí či výsměchu. To je přátelství, které už dnes příliš nenajdete.
Jimin se tedy přesunul k modrovláskovi na postel a posadil se do tureckého sedu tak, aby se koukal Minovi do očí. Ten se otočil stejně jako Jimin, akorát tak aby se na něj mohl koukat. Chvíli na sebe zírali, jeden druhému do očí. Bylo to jako by si četli myšlenky, co si jeden o druhém myslí, jaké touhy mají a co se v jejich minulých životech stalo.

"Tak, co tedy potřebuješ?"

Jimin se pohodlněji usadil do peřin a opět navázal oční kontakt s jeho společníkem. Měl pocit jako by se měl každou chvíli vrhnout do modrovláskova objetí, protože bylo tak lákavé. Min se stále usmíval a pohodlněji se usadil.

"Chtěl by jsi obejmout?"

Jimin se zarazil, nečekal takovou odpověď. Byl však šťastný, že odpověděl zrovna takto. Jeho objetí by opravdu rád znovu cítil. Přikývl a nervózně polknul. Min se tedy po čtyřech doplazil k Jiminovi, ale místo toho aby ho normálně obejmul ho chytil za paže, otočil ho tak aby byl nad ním a položil se do peřin. Jimin okolo jeho nohou obmotal ty své a rukama objal jeho hruď. Yoongi si mezitím hrál s jeho vlasy. Aniž by si to růžovovlásek uvědomil, začal vrnět. Bylo mu to tolik příjemné, že se přestal kontrolovat a užíval si to možná až moc. Po chvíli oba chlapci usnuli, každý v teple toho druhého.