Quiet Nights 🌙completed🌙

part 33

  Vlak zapískal, aby oznámil odjezd. Dva chlapci, kteří seděli naproti sobě ve volném kupé se navzájem ignorovali. Ne proto, že by si něco udělali, ale protože si neměli co říct. Jeden se koukal ven z okna a druhý hypnotizoval své do sebe spletené ruce. Venku pršelo, bylo zataženo a byla zima. Počasí jako dělané na sebevraždu, jak by někdo řekl. Chlapci u okna se to mohlo zdát až absurdní jak se počasí hodí k jeho náladě. O tom jeho spolujezdec neměl ani ponětí. Myslel si totiž, že je vše vždycky v pořádku, že žijí společně život bez chybičky. Je vtipné, že v jedné nevinné myšlence je tolik zmatku a tolik omylnosti. Vždyť komu by mohla taková malá myšlenka uškodit? Ano, přesně tak. Všem. Dokáže víc než si vůbec dokážete představit. Nikdy takové malé myšlenky nepodceňujte, protože by jste tím mohli zničit nejeden život. 

Ten mladší chlapec, tedy ten, který si hleděl na ruce, zvedl po pár chvílích pohled na svého souseda. Měl hlavu opřenou o ruku, kterou měl zase opřenou o okno, ze kterého před pár chvílemi vyhlížel. Mohl si  všimnout zaschlé slzy na jeho tváři a mokré skvrnky na jeho světlých kalhotách. Zarazil se. Chápal, že ho mrzelo co se stalo, ale proč by kvůli tomu jen plakal? Svého kamaráda neznal až tak dlouho na to, aby k němu tak přirostl, říkal si. 

Pouze nad tím povzdechl a smutně sklopil pohled zpět na své ruce. Všechno spěje jen k tomu špatnému jak se zdá. Dva chlapci ve vlaku jsou smutní a zarmoucení. Jeden kvůli svému nejlepšímu kamarádovi a druhý kvůli svému příteli. Doma, kde leží stále v bezvědomí černovlasý zraněný chlapec se určitě trápí uvnitř a ten, který leží s hlavou položenou na posteli hned vedle něj, je celý zmatený a ztrápený neznalostí. Další chlapec, který skoro nestojí za zmínku po tom co provedl toho také lituje. Nikdy nechtěl udělat to, co provedl. Uvědomil si svoji chybu ale až příliš pozdě, což dělá většina lidí. Seděl venku, v tom dešti a v té zimě, jen v mikině a sledoval koleje pod ním. Nepřemýšlel nad ničím, co by mohlo poškodit jeho zdraví, to ne. Jen přemýšlel nad svými špatnými skutky. Další kdo se trápil byl ten, který si vzal černovláska do péče k sobě do bytu. Netrápil se kvůli nikomu z již uvedených, ale kvůli jeho bývalému příteli. Jistě víte, kdo je teď na mysli. Ano, ten co pracuje spolu s Jiminem. Dříve spolu byli v krásném vztahu, nejeden by si myslel, že už mají svatbu dávno za sebou, ale pak přišla ta horší část zamilovaných vztahů. Jednoho dne se pohádali tak moc, že se začali nenávidět. Jeden z nich toho ale později neuvěřitelně začal litovat a chtěl se moc omluvit za to, jak se zachoval. Jenže ten druhý, mu šanci nedal. Od hádky se mu neozval a snažil se mu maximálně vyhýbat. Opravdu ho to mrzelo, že se tak choval, ale po té hádce to chápal. Rány se ale nehojí tak rychle. Před jeho novým spolubydlícím vypadá silně, jako pravý muž, jak by ale dokázal pouze po dvou měsících být až natolik silný když ztratil to nejdůležitější v jeho životě? Ano, nedokázal. I pro tu nejméně citlivou osobu je tohle těžké. 

Někdy je až ubíjející jak je život nespravedlivý. I když stojí za zmínku že ne tak nespravedlivý, jako smutný. Voláte o pomoc celý svět, ale dokud se nezabijete, ignorují vás. Pak jsou tu ti, kteří o pomoc nestojí, protože ví, že jim už není pomoci. Poslední skupina je ta, kteří se z toho dostat nechtějí, protože je jim takhle dobře. I přes ten smutek, bolest a špínu, která se v životě děje, si to tahle skupina užívá. Líbí se jim takový styl života. Je spousta dalších skupin, ale jestliže by jsme o nich měli mluvit, zabralo by to spoustu času.

-

Poté co Taehyung obdržel telefonát od šéfa jeho nejlepšího kamaráda, chtěl ihned nasednout do vlaku a jet za ním, ale sám Yoongi ho v tom zatrhl. Tedy, blonďáček ještě nevěděl, že je to údajný imaginární kamarád/přítel Jimina, který měl za to, že už dva roky je pryč. Že odešel jak z jeho života, tak i z jeho mysli. Bůh ale očividně chtěl, aby se ještě jednou potkali. Jak se říká, nic není náhoda. 

Teď jel blonďatý chlapec se svým přítelem ve vlaku, ne však na cestě tam, kam by si jeden z nich přál. Byli na cestě na chatu, kde si oba dva vyčistí hlavu, protože přesně to potřebovali. Bylo v plánu tam být na dva týdny, takže ani ne moc, ani málo. Oba dva si vzali v práci dovolenou a prostě se hned dnes večer sbalili a vypadli. Původně bylo v plánu odjíždět až druhý den ráno, ale vzhledem k zarážejícímu telefonátu o tom, že Jimin omdlel a leží v bezvědomí už několik hodin v cizím domě, no kdo by nebyl ve stresu?

-

Yoongi měl stále položenou hlavu na posteli, když ho probral pohyb peřiny. Nijak ale nedal najevo, že už vnímá svět kolem něj. Chtěl vidět, jak zareaguje. Chtěl vidět, jak špatné to je. Cítil, jak se tlak na posteli snižuje, takže vstal. Uslyšel kroky, které vedly kolem něj. Už se chystal otevřít oči a zvednout se, aby mu nikam neutekl, ale udělal něco, co by momentálně absolutně ani za nic nečekal. Jeho tělo obklopila příjemná a zahřátá látka. Jimin ho přikryl a až pak odešel potichu z pokoje. Jakmile uslyšel zaklapnutí dveří, shodil ze sebe peřinu a vyskočil na nohy. Přešel ke dveřím a jen malinko je pootevřel. Uviděl ho, jak si nazouvá boty a obléká si mikinu, kterou mu sundal, když ležel v posteli. Nechtěl ho zastavovat a bránit mu v odchodu, ale zajímalo ho, kam půjde, proto jakmile vyšel z domu, obul se a také se oblékl do mikiny. Chvíli ještě počkal a vyšel z domu. Jimin nikam nespěchal. Kam by taky spěchal. Byla tma, nikde nikdo, jen on sám. Tedy aspoň si to myslel. 

Následoval ho nenápadně a potichu ještě dvacet minut. Kam má jen namířeno, když to tu nezná?