Quiet Nights 🌙completed🌙

part 6

Další víkend pryč a škola opět volá. Jimin celý víkend přemýšlel nad tím, jak se vyhne jeho šikanátorům. Jít jinou cestou? Ne. Musí jít parkem, jiná cesta není. Jít s někým? Ne, taky ne. Nemá s kým. Co modrovlásek? Byl by ochotný mu pomoci? Možná, ale nemá odvahu na to se zeptat.

"Uh.."

Jimin si povzdychl, zatímco jel autobusem na svou ubytovnu. Položil si hlavu na sedadlo a zavřel oči. Po chvíli neplánovaně usnul.

-

"Pane? Jsme na konečné, budete muset vystoupit"

Milý blonďáček poklepal růžovovláskovi na rameno a usmál se. Jimin sebou však trhnul a rozhlédl se kolem sebe.

"Oh, pardon, nechtěl jsem vás vylekat"

Jimin si blonďáka prohlédl a usoudil ho zhruba na svůj věk.

"Chcete doprovodit?"

Nahodil příjemný úsměv a natáhl k Jiminovi ruku. Jimin ruku po chvíli váhání přijal a vydal se s neznámým ke své ubytovně.

-

"Takže jsme na stejné škole, zajímavé"

Jimin se na neznámého otočil a uvědomil si, že ho zde nikdy neviděl.

"Jsi tu nový?"

Blonďák kývl a usmál se.

"Mohl bych tě provést, jestli by jsi chtěl"

Blonďákovi se rozzářila očka a úsměv se mu opět objevil na rtech.

"Opravdu? Dobře! Oh, jak nezdvořilé.. jmenuji se Taehyung Kim, ale říkej mi Tae!"

Vystřelil rukou k Jiminovi a čekal na přijetí. Jimin ji samozřejmě přijal a usmál se.

"Jimin Park, ale říkej mi jen Jimin"

kluci se zasmáli a vydali se po chodbě k vychovatelně, kde se nahlásili.

-

"Tak zítra před ubytovnou!"

Chlapci si zamávali na rozloučenou a šli každý do svých pokojů. Jimin byl po nějaké době rád, že si našel s kým se bavit zde na škole. A pak mu to došlo. To on by s ním mohl jít zítra parkem, aby si nic nedovolili! Jenže na druhou stranu.. chce do toho milého blonďáčka tahat? Vždyť přece za nic nemůže. Co kdyby si na něj také dovolili a akorát by to schytal za něj? No, rozhodne se zítra. Teď je čas na sprchu.

-

"Ahoj Tae!"

Jimin zamával na blonďáčka stojícího před ubytovnou a usmál se. Ten zamával zpět a též se usmál. Šli parkem, zatímco si Jimin prohlížel Taeho. První čeho si všiml bylo jeho velice módní oblečení. To je..gucci?

"Tak jak Jimine? Jak jsi spal?"

Jimin se zachichotal jako malá školačka a odpověděl.

"No, docela to šlo, jen ta teplota pokoje by mohla být lepší"

Tae se zarazil a podíval se tázavě na Jimina.

"Copak se u tebe na pokoji netopí?"

Jimin nad tím pouze mávl rukou. Došli do školy, kde se Jimin procházel s Taem po chodbách, při čemž mu ukazoval kde co je.

-

"No, budu muset jít do své třídy, tak po škole a půjdeme spolu na ubytovnu?"

Jimin se zarazil a trochu zrudnul.

"N-no víš mám o hodinu delší rozvrh jako ty, tak běž, já se stavím po škole"

Tae se na chviličku divně podíval, ale kývl a odešel. Tohle bylo těsně.

-

"Hele buznička došla"

Jimin sklopil hlavu a zasedl do své lavice, kde si nasadil sluchátka. To bude dlouhý den.
Po asi třech hodinách školy se Jiminovi udělalo špatně a musel odběhnout na záchody. Nakláněl se nad záchodovou mísou zatímco zvracel. Když se mu už trochu ulevilo, uslyšel dveře. Rychle se zvedl s úmyslem vyběhnout pryč ze záchodků, ale jakmile se zvedl, skácel se opět k zemi.

"Proboha, Parku!"

Jimin zvedl pohled k neznámému a zjistil že to tak neznámý není. Modrovlásek.

"Co se děje? Jsi v pořádku?"

Jimin se s pomocí modrovláska dostal na nohy a kývl. On ho dovedl k umyvadlu, kde ho trochu opláchl a pak ho znovu položil na zem.

"Dojdu pro učitele"

Chystal se odejít, ale Jimin ho chytnul za rukáv.

"Ne prosím, neříkej to nikomu. To už mě tu radši nech umřít"

Jimin nekontroloval před kým tato slova říká. Mohl tato slova říkat pouze před Hoseokem, nebo před sebou když měl špatné chvilky. Které měl mimochodem velice často.

"Cože?"

Jimin se opět sesunul k zemi. Pak už bylo jen černo.

-

"Jimine"

Nic.

"Jimine!"

Vystřelil do sedu a rychle se rozhlížel kolem sebe. Byl celý upocený a unavený. Jediný kdo byl před ním byl modrovlásek. Zjistil, že je na pokoji své ubytovny, ve své posteli.

"C-co se stalo?"

Modrovlásek si povzdychl a položil Jimina zpět do peřin. Dal mu na čelo studený obklad a sáhl mu na tváře, které celé hořely.

"Omdlel jsi ve škole"

Jimin si vzpomněl a povzdechl si.

"Děkuju že.. počkej jak jsi mě sem dostal?"

Modrovlásek se zasmál a podíval se Jiminovi do očí.

"Donesl tě v náručí?"

Jimin se málem zadusil vlastními slinami. Vždyť je tak moc těžký, to ho nesl přes celý park, celých 15 minut?

"Jako.. sám.. přes celý park?"

Neznámý se usmál a přikývl.

"Měl by jsi více jíst"

Zvedl se a odešel pryč z jeho pokoje. Jimin byl na jednu stranu rád že se dostal ze školy, ale na druhou si teď pravděpodobně zajistil nemocnici, protože mu hodně ublíží.