Když se konečně dostala k tomu, aby si lehla do svého království, uvelebila se na tuně polštářů. Nakonec se zachumlala dekou až po uši a zavřela oči. Chtěla konečně spát, ale to nemohla. Někdo ji pořád rušil. Sousedka pod nimi si totiž řekla, že je teď zrovna čas pořádně seřvat děti, a to tak aby to neušlo celému baráku.
„Ukliď si ty zatracený hračky, nebo poletí z baráku!"
„Neslyšels mě!"
To ona ji rozhodně nemohla přeslechnout. Dala si polštář na uši a stejně o chvíli dýl slyšela řev: „Tak jo, beru pytel a jdu je vyhodit do popelnice!"
Tak to byla jejich milá sousedka v plné své kráse. Na tu si dávala bacha. Stačilo, že ji jednou nepozdravila a ta baba si šla stěžovat tátovi. Neuvěřitelný!
Takže od té doby ji zdravila pořádně nahlas, aby to „náhodou" nepřeslechla a s milým úsměvem, za kterým se skrývala vražda.
A když ji náhodou dívka zahlédla dřív než ona ji, vzala to radši tou delší cestou, jen aby měla klid.
ČTEŠ
To je můj sen!
HumorV noci většinou každý spí a sní svůj sen. Stejně tak to má Sára. Ovšem jen do té chvíle, než se stane něco naprosto neuvěřitelného a šíleného. V jejím krásném snu se totiž najednou objeví nezvaný host. Prostě se jí do něj nakvartýruje kluk, který ta...
