To je můj sen!

90. kapitola

Nevěřícně vypískla, když přistáli na střeše nechutně vysokého mrakodrapu. Šokovaně se dál držela svého kluka a v duchu ječela hrůzou.

„Už se mě můžeš pustit," zamumlal jí do vlasů vesele, ale ona se ho chytila ještě pevněji.

„Ne, ještě ne. Bože, jak jsem s něčím takovým mohla souhlasit?" mumlala si tiše a obličej si schovávala do jeho hrudi. Bála se, aby jen jedním pohledem nespadla dolů.

„Nedovolím, abys spadla. No, tak. Slíbila jsi, že splníme moje přání, Sáro. Věř mi," přemlouval ji vesele. Jemu očividně vůbec nevadilo být na střeše. Ne on si to určitě užíval, jak ho znala.

Zhluboka se nadechla a konečně povolila sevření svých prstů, kterými z něj skoro ztrhala mikinu, kterou měl přehozenou přes ramena. Pomalu od něj ustoupila.

„Podívej se na ten výhled. Prosím tě, tak si představuj, že je tady všude skleněná ochrana a hned to bude v pohodě."

„Jenže není," zamrmlala, ale když ucítila, jak jí začal konejšivým dotykem hladit dlaň, odhodlala se ho poslechnout a podívala se dolů. A v ten moment zůstala jen zírat.

Výhled byl opravdu úžasný. Jako kdyby byli na obláčcích a z nich shlíželi na celé rozlehlé město. Se zatajeným dechem tu nádheru pozorovala, a přitom mu drtila prsty.

To už vypískla, když si ji k sobě náhle přivinul a postavil ji do tanečního postoje. Vrhla po něm šokovaný pohled.

„Co to děláš?"

Její krásný společník jí věnoval zazubení.

„Moje přání bylo si zatančit na střeše v oblacích s krásnou dívkou. Tak si ho plním."

Dojatě na něj zůstala zírat. Krásná dívka. Á, já se rozplynu, prolétlo jí hlavou.

A tak mu splnila sen a pevně se ho držíc, si s ním zatančila na střeše a sama si to náramně užila. Něco takového člověk zažije jen jednou za život (nebo za sen).

.............

Nyní je na čase oznámit, že již zbývají poslední tři kapitoly a epilog. Ano, příběh se přiblížil ke svému ukončení. Tak se na to připravte, drazí čtenáři. :D Poslední čtyři setkání a To je můj sen! se nadobro uzavře. Jak si myslíte, že to dopadne? Jsem zvědavá na vaše teorie.