Snové dobrodružství bylo stále úžasnější. Dny na zámku si neuvěřitelně užívali a výbuchy smíchu byly pravidelnými průvodci jejich snů.
Jejich škorpení s meči bylo opravdu nebezpečným počinem a jen zázrakem nenapíchli jeden druhého. Místo toho si však Vojta dívku u sebe zadržel a políbil, nebo mu ona odkopla meč z dosahu a objala ho.
Takže krvežíznivost z toho zrovna nečišela. Naopak si to užívali, a když si pak sedli na postel s nebesy v tureckém sedu a sdělovali si své koníčky, nemohla by s tím nesouhlasit ani královna.
Chovali se naprosto vzorně.
„Jaká je tvoje oblíbená barva?" vyhrkla dívka, když se k němu nahnula s nezbedným úsměvem.
„Modrá," odvětil s úsměvem, když ji pohladil po tváři a uličnicky dodal: „Protože si pak připadám, jako kdyby moře bylo pořád se mnou."
A pak se optal on jí. Sára se na něj zakřenila a odvětila: „Světle zelená."
„Ne, růžová, jo? Jsem čekal, že ji řekneš, protože holky ji zbožňují," vyhrkl.
„Nejsem Barbie!"
„Ne, to nejsi," dal jí za pravdu a škodolibě dodal: „Jsi popelka."
A v tu ránu se na něj vrhla a nepěkně historicky se převalovali po posteli, kde kdysi spala nějaká velice bohatá královna.
Že se nestyděli!
ČTEŠ
To je můj sen!
HumorV noci většinou každý spí a sní svůj sen. Stejně tak to má Sára. Ovšem jen do té chvíle, než se stane něco naprosto neuvěřitelného a šíleného. V jejím krásném snu se totiž najednou objeví nezvaný host. Prostě se jí do něj nakvartýruje kluk, který ta...
