72. kapitola

279 75 0
                                    

„A co si budeme přát?" otázala se dívka, zatímco odhodlaně meditovala, aby měli na přání ty nejlepší podmínky, zatímco její kluk se opíral o strom a smál se jí.

Už několikrát po něm hodila klackem, ale nikdy se netrefila. Neměla zrovna dobrou mušku a tím mu jen působila jeden záchvat smíchu za druhým.

„Abychom se ocitli na fotbalovém zápase. Tam už jsem ve snu dlouho nebyl," vyhrkl kluk nadšeně, zatímco dívka si odfrkla, ale on si toho snad ve svém zápalu ani nevšiml.

„To snad nemyslíš vážně! Musí to být něco společného. Jinak můžeme rovnou zkusit moji louku," poučila ho důrazně, zatímco seděla v tureckém sedu a snažila se navodit tu správnou atmosféru.

„Fuj, to ani omylem. Na to se snažím zapomenout!"

„Tak něco, co se bude líbit oběma."

Jenže to nebylo tak jednoduchý. Každý měl o snech úplně jinou představu. Oba si stáli na svých nápadech a kompromis létal nad nimi, a ne a ne k nim slétnout.

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat