50. kapitola

379 88 15
                                    

„Tak jak se teda jmenuje ten tvůj dokonalý kluk?" prohodil bezstarostně a už z jeho slov bylo jasné, že jí pořád nevěří.

Dívka rychle vymýšlela nějaké jméno, ale než mohla něco říct, pokračoval: „To tě moc neokouzlil, když si ani nepamatuješ, jak se jmenuje."

A přiblížil se k ní blíž, zatímco dívka se pohodlně opřela o strom a konstatovala suše: „Nedals mi čas odpovědět!"

Vojta se na ni ovšem jen vesele zakřenil a odvětil: „Měla si to samou láskou vyhrknout. Takže jsi volná, jak celou dobu vím."

„Nejsem! Chodím s Petrem!" odsekla napruženě a kurážně mu hleděla do očí. To už však došel k ní a ona se ani nehnula. Nehodlala před ním uhýbat. Jenže on se rukama opřel na obou stranách její hlavy.

„Tak to má pak Petříček smůlu. Není tady, aby tě bránil," dodal šeptem a v očích se mu uličnicky blýsklo, když se přiblížil ještě víc s jasným úmyslem.

Jenže než to mohl udělat, stalo se něco, co nečekal. Dívka totiž vykopla nohou a zasáhla ho do kolena, až překvapeně vyjekl a chytil se za bolavé místo, zatímco sprostě nadával.

To už ale Sára pobaveně prošla kolem něj a suše konstatovala: „Ještě, že se o sebe umím postarat sama."

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat