Obě dívky seděly na schodech před školou a pozorovaly dav, který se vzdaloval. Všichni odcházeli domů, protože vyučování dávno skončilo. Ony se však ani nehnuly.
„Nemělas mu to říkat. Neumíš holt lhát," poučovala ji Lucka pobaveně, zatímco pomrkávala po procházejících. Ovšem jen po jejich zádech, protože jakmile někdo střelil pohledem po ní, odvrátila zrak.
„Musela jsem! Je tak strašně sebevědomý. Myslí si, že je pán světa," odsekla druhá dívka, zatímco si splétala vlasy do copu, a přitom samozřejmě také pozorovala procházející kluky.
„A navíc kdybych se s někým seznámila, už by to nebyla lež," dodala důrazně.
Jenže odpovědí jí byl jen smích její předrahé kámošky.
„Musím tě upozornit na jednu maličkost, kámoško. My nejsme bez kluků, protože bychom chtěly, ale protože se nedokážeme seznamovat. Vždycky to dopadlo katastrofálně."
Sára se na ni otočila, a i jí zacukaly koutky úst. Věděla, že má pravdu. Opravdu se snažily a žádná odměna nikdy nepřišla. Nebyly zrovna sebevědomé holky.
ČTEŠ
To je můj sen!
HumorV noci většinou každý spí a sní svůj sen. Stejně tak to má Sára. Ovšem jen do té chvíle, než se stane něco naprosto neuvěřitelného a šíleného. V jejím krásném snu se totiž najednou objeví nezvaný host. Prostě se jí do něj nakvartýruje kluk, který ta...
