17. kapitola

398 86 5
                                    

„Spíš?" uslyšela znovu hlas své kamarádky a nebyl o nic míň otravnější.

Ona snad nebyla vůbec unavená. Sára naopak měla, co dělat, aby udržela oči otevřené. Jenže musela být ve střehu. Už dvakrát na ni její nejlepší kámoška zasvítila baterkou, z čehož měla málem smrt.

„Nemyslíš si, že bychom měly vymyslet jiný plán než ten, že mě svým neustálým důkladným buzením zabiješ?" otázala se s povzdechem a zadívala se na strop svého pokoje.

„Prosím tě, nic tě nezabije. Navíc nic jiného mě zatím nenapadlo," odsekla její nejdražší společnice, zatímco se znovu natočila k ní a tím pádem schytala další zásah světlem.

„Zatraceně!" zaklela tiše.

„Nebo si můžeme povídat horory! To se ti pak nebude chtít ani spát," vykřikla náhle Lucka do naprostého ticha nadšeně, až měla druhá dívka strach, že jí právě vzbudila rodiče.

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat