Mělo být jednoduchý uhodnout jedno jméno. Ale ukázalo se, že není. Uteklo hodně času a oni po sobě stále stříleli dalšími jmény.
„Matěj?"
„Blbost. Snaž se trochu," prohodil, ale i jeho úsměv už povadával. Táhlo se to už nějakou dobu.
„Běta?"
„To je moje sestřenice," ujistila ho vesele, zatímco si přitom stavěla hrad z písku. Moc se jí to ovšem nedařilo. Písek vůbec nespolupracoval.
„Ha, tak já jsem už aspoň v rodině. Ty seš leda v historii," vzedmul se v jakémsi náznaku škodolibosti, ale nebylo to ono.
Jejich souboj se čím dál víc protahoval. Mohl být člověk ve snu unavený? Kdo ví, ale ona už skoro usínala únavou.
Určitě měl nějaký blbý jméno. Vždyť už skoro vyčerpala Lucčin seznam, a to byl extra dlouhý.
„Lukáš?" dostala ze sebe další jméno. Tohle už musí vyjít. Prostě jo!
Jeho palec dolů jí dal však jasnou odpověď. Zatraceně. Ticho se začínalo prodlužovat. Ani jeden z nich už nechtěl nic říkat. Bylo to příliš namáhavé...
„Prostě to napíšeme do písku a kdo to dřív přečte, ten vyhrál. Tohle už dýl nevydržím," vyhrkl najednou kluk v záchvatu zoufalství a ona okamžitě přikývla. Přesně. Tohle se už nedalo vydržet.
A tak rychle popadli klacky a začali do písku psát svá jména, a přitom zírali na soupeře, aby odhalili jméno toho druhého. Že by tam bylo Jakub? Nebo...
„Vojta!"
„Sára!" vykřikl o sekundu později a ona se mohla začít radovat. Místo bude její!
ČTEŠ
To je můj sen!
HumorV noci většinou každý spí a sní svůj sen. Stejně tak to má Sára. Ovšem jen do té chvíle, než se stane něco naprosto neuvěřitelného a šíleného. V jejím krásném snu se totiž najednou objeví nezvaný host. Prostě se jí do něj nakvartýruje kluk, který ta...
