61. kapitola

298 82 2
                                    

Vytrhla se ze snu a nevěřícně hleděla na kamarádku, která se na ni zubila, jako kdyby zešílela.

„Sáro, mám rande! Panebože panebože, já mám rande! To je úžasný," ječela jako pominutá, zatímco se ten řev druhé dívce zařezával do uší. Snažila se ji od sebe odtáhnout.

„Neřvi mi, prosím, do ucha," zašeptala rozespale.

Kamarádka ji však absolutně neposlouchala.

„Chápeš? Konečně se štěstí usmívá i na mě!" vykřikovala dál.

To už se druhá dívka vymanila ze zdrcujícího objetí a zamumlala pobaveně: „A ví o tom ten kluk? Nevypadal, že by nás u svého stolu chtěl."

Lucka nad tím však mávla rukou a odsekla: „Samozřejmě, že ví. Zítra tu bude zas a já taky. Takže máme rande!"

Vypískla a zaječela štěstím, zatímco Sáře bylo jasné, že druhá strana to jako rande nebere. Ovšem kazit jí radost? Nikdy.

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat