14. kapitola

410 92 4
                                    

S úsměvem sledovala svoje rodiče při snídani.

„Prosím tě, aspoň by sis k tomu mohl sednout," pronesla maminka káravě k pobíhajícímu manželovi, zatímco si sama mazala rohlík.

Tatínek ji ale nejspíš ani neslyšel a dál něco hledal po bytě, přičemž si sem tam kousl do chleba ve své pravé ruce.

„Kams mi dala ty papíry?" vyhrkl najednou ke své ženě.

„Jaký papíry?"

„Do práce!"

„Co bych s nimi asi dělala?"

„No, to by mě taky zajímalo," dostalo se jí odpovědi. Žena si z toho však nic nedělala. Jen se s úsměvem rozhlédla po kuchyni, načež vstala, přešla k oknu a zvedla z něj jakousi kupičku.

„Nehledals tohle?"

Muž se okamžitě vrátil a s úlevou si od ní desky vzal. Načež ji políbil na tvář a jeho pohled zněžněl.

„Ty najdeš všechno."

„Co bys beze mě dělal," zasmála se, když ji něžně sevřel v objetí, než vyběhl z kuchyně s pozdravem věnovaným své dceři.

Jakmile se zabouchly dveře, maminka se posadila a okamžitě se napíchla na dívčin upřený pohled.

Ta se na ni zasněně usmívala, když vyhrkla: „To je tak romantický!"

Maminka se zasmála a něžně ji cvrnkla do nosu.

„Ale, prosím tě, ty romantičko. Nerozplývej se nad námi staroušky."

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat